Občanská nespokojenost se stavem politiky na českých tocích dosáhla aférou Víta Bárty a následnou koaliční krizí dalšího rekordu. Než voliči přenesou roli mesiáše z veverky na dalšího spásného politického živočicha na jedno použití, uvádíme několik postřehů k zamyšlení.

Hněv i touha po změně jsou vzhledem k panujícímu marasmu naprosto pochopitelné, nicméně tvrzení, že "horší už to být nemůže", je samozřejmě pouhou iluzí. Není to tak dávno, co podobné výroky zaznívaly v souvislosti s Topolánkovou vládou - a dnes by mnozí souhlasili s tím, že současnost je v leckterém ohledu ještě tristnější. A co hůř, není rozhodně žádný problém klesnout ještě mnohem, mnohem ale opravdu mnohem níže.

Nevzdělanost není ani nutnou, ani postačující podmínkou novinářské servility. Nezáleží totiž ani tak na tom, co čeští novináři o médiích vědí nebo nevědí. Jde o to, jak jsou servilní k mocným ve svých postojích – a kritické myšlení a nezávislost se studiem na českých školách získat nedají. Někteří vědí, a stejně jsou dál servilní. Jiní by s vynaložením poměrně malého úsilí vědět mohli, kdyby jen chtěli; jenomže nechtějí. „My novináři za nic nemůžeme. Jsme hlásné trouby politiků a tak to má taky být. Co jiného byste po nás chtěli. Snad abychom začali samostatně myslet?“
Paradox je v tom, že někteří myslí samostatně, aniž k tomu potřebují tuny formálního vzdělání; a jiní jsou ovšem vzdělaní až hanba, aniž by to sebeméně přispělo k jejich nezávislému uvažování. Napsal-li kdysi Ladislav Klíma, že „ve *škamnách zblbne i ten, kdo předtím blbec nebyl,“ měl na mysli právě toto.

Čeští novináři jsou servilní k moci, protože jsou servilní k moci. Přemnozí si vybírají mezi mocnými své favority, s nimiž se bezmezně identifikují. Když se idoly opotřebují, najdou si nové a cyklus se opakuje. Pokud zrovna dočasně trpí nedostatkem nových idolů, jsou bezradní, protože nevědí, koho papouškovat. Je to záležitost pro psychology a psychiatry.

Vysvětlivky:.

* arara - papoušek

* veverky - Věci veřejné, politická strana

* škamna - masivní široká dřevěná školní lavice pro 2 - 3 žáky z dílů spojených trnoži s čepy, upevněnými klíny (lavice s opěradlem s šikmou psací zeleně natřenou deskou, opatřenou vpředu odkládacím žlábkem s vloženými kalamáři; pod deskou odkládací polička. Přední škamna byla nižší (pro menší žáčky) a zadní vyšší. Škamna se užívala od 19. do pol. 20. století. Novější škamna obyčejně tvořila pevně propojenou řadu vždy se dvěma sklopnými sedátky a nastavitelnou psací deskou (šikmo/rovně)