Saldo vývozu potravin

• 1990 vývoz za 2,3 mld korun
• 2006 dovoz za 32 mld korun
• 2009 dovoz potravinářského a zemědělského zboží za 106 mld korun

Dovoz potravin - je dovozem nezaměstnanosti, luxusním převážení potravin po silnicích a zněčišťováním životního prostředí.
V našich obchodech přestaly existovat roční období. V lednu se dá koupit hroznové víno nebo maliny, v dubnu broskve, dýně v červnu, v říjnu chřest a v prosinci jahody. Daní za tohle bezčasí jsou tisícikilometrové cesty, které absolvuje každý váš nákup.

Kopr z Izraele, hrozinky z Chile, holandská rajčata a salát ze Španělska. Potraviny z nákupu, jaký děláte každý týden, toho najezdily víc než vy za celý život. A vy si díky tomu můžete u regálů užívat svět bez ročních období. Jenže něco v tom světě je strašně špatně. Zmizela chuť, vůně a vitamíny.

Za týden pořídíte jídlo, které do místního supermarketu putuje celkem 68 000 kilometrů. Obvod zeměkoule v nejširším místě je o třetinu kratší než celková cesta, kterou urazil obsah Vašeho košíku. Jde přitom o průměrný týdenní nákup: 37 položek, většinu z nich každý z nás kupuje běžně.

Nejzcestovalejší je sklenka medu. Její obsah urazil přes 21 000 km. Na etiketě je to shrnuto do stručného sdělení "směs medů ze zemí ES a zemí mimo ES". V tomhle případě je to med z Argentiny, Chile, částečně taky z Číny a Česka, od firmy Medokomerc, která sklenky s obrázkem rozkvetlé louky pro český trh připravuje.

Bez kyslíku

Roční období zmizela z českých obchodů relativně nedávno. Podíl dovezených potravin narostl až po našem vstupu do Evropské unie. A to raketově. V roce 2000 byla víc než polovina zeleniny, kterou Češi snědli, tuzemská. Loni už to bylo dovážené zeleniny 90 procent.

Například Rakousko, kde většina půdy je v horských oblastech, je přitom v dodávce zemědělských plodin na tuzemský trh soběstačnější než Česko. 75% potravin v rakouských obchodech tvoří národní produkce. Řetězce v Rakousku dělají často akce na domácí výrobky.

Nabídka českých supermarketů je teď světová. Bylinky z Izraele, hovězí z Irska, rajčata z Maroka, česnek z Číny. Aby ale potraviny cestující stovky kilometrů zůstaly v dobré kondici, spolehájí se jejich dovozci čím dál víc na moderní technologie. Zatímco u medu nebo rozinek stačí hermeticky uzavřené kontejnery nebo cisterny, v případě čerstvého ovoce a zeleniny jde o postupy téměř alchymistické. A sporné.

Ovoce a zelenina se skladují při nízkých teplotách, ve speciálně namíchané atmosféře nebo za působení plynů, které zpomalí proces zrání. Kvůli pomalejšímu zrání se také plody „podtrhují“, tedy sklízejí dřív, než jsou úplně zralé.

V praxi to vypadá tak, že odrůdu jablek, která se normálně sklízí koncem září, očešou o půl měsíce dřív. Během čtyřiadvaceti hodin ovoce uskladní v komorách s kontrolovanou atmosférou, kde je snížený obsah kyslíku až na jedno procento. Tím se proces zrání zpomalí na minimum.

Kontrolovaná atmosféra zvaná ULO (Ultra low oxygen) se uplatňuje hlavně při skladování jablek, začíná se používat, ale i u švestek nebo třešní.

Horší než mražené

A jaké je takové ovoce a zelenina ve srovnání s těmi, co se skladovaly běžným způsobem? Chuť je špatná a vůně téměř žádná. Tvorba aromatických látek souvisí se zráním a to je tady výrazně zpomalené. Pro konzumenta to není nejlepší řešení.

Plody odrůdy golden delicious, která do českého supermarketu přijela z Itálie (922 km) i rajčata z Holandska sice jako jablka a rajčata vypadaly a připomínaly je konzistencí, chuť a vůni ale jakoby z nich někdo odsál.

Chuť a vůně, respektive jejich neexistence, ale nejsou největší problém. Společně s nimi také z některých potravin mizí to nejdůležitější – živiny. Například výzkum rakouské spotřebitelské asociace z roku 2003 dokázal, že v řadě případů "čerstvá" zelenina dovážená přes půl kontinentu obsahuje méně živin než mražená.

Obsah vitamínů ve zmražené brokolici, hrášku, květáku, kukuřici nebo mrkvi je vyšší než v čerstvé verzi zeleniny dovezené z Itálie, Španělska, Turecka a Izraele.

Kuřecí ping-pong

 

Rychlý nárůst jídla se stakilometrovou historií na českých talířích, se zdaleka netýká jenom ovoce a zeleniny. Stejně rychle přibývá i dovozeného masa a mléčných výrobků. Zatímco v roce 2000 bylo na českých stolech z 97% tuzemské vepřové, loni to dovozené tvořilo už 38%.

Ještě rapidnější byl nárůst u másla. Z necelých pěti kilogramů, které průměrný Čech za rok sní, je dnes jeden a půl kila dovozového. Na přelomu tisíciletí to bylo deset dekagramů.

Pokud by v Česku bylo daných potravin nedostatek, dával by masivní nárůst dovozu smysl. Ve statistikách se ale dají dohledat případy, kdy se stejné množství daného zboží vyveze a obdobné zase do Česka dorazí odjinud. V únoru letošního roku třeba z českých drůbežáren na Slovensko putovalo 56 500 živých kuřat, samic.

Ve stejném období Slováci do Česka dovezli 56 056 živých kuřat, taktéž samiček. České kuře stálo v průměru o jeden český halíř víc než kuře slovenské. Je tohle důvodem, proč musel každý z víc než 110 000 kusů drůběže nacestovat o nějakých dvě stě kilometrů navíc proti tomu, kdyby zůstal na domácí půdě?

Čísla jasně dokazují, že někdejší zelinářská velmoc Česko (Československo) je zcela závislé na dovozu ovoce a zeleniny. Už není žádná plodina, ve které by se Češi uživili sami.

Okurky se dováží z 83%, cibule ze 60%, mrkev z 61%. Pouze u jablek (30% z dovozu) a brambor (23%) se ještě místní producenti pokouší odolat zahraniční konkurenci, ale sami uznávají, že se blíží den, kdy podlehnou.

Pátrání po českém česneku

Neplatí to jen o ovoci a zelenině, i když u ní je to velmi markantí a po posledním skandálu s nebezpečnou bakterií může být závislost na dovozu vnímána ještě citlivěji.

Tuzemští zemědělci pěstují stále méně základních potravin. Nedávná dioxinová aféra i současná průjmová epidemie ukazují, že potraviny z dovozu nemusí být vždy bezpečné.

To, jak se dramaticky změnila situace, ukazuje příklad proslavené znojemské okurky. Před dvaceti roky se sklízelo v Česku 55 000 tun okurek a Znojemsko bylo okurkových rájem. Dnes se v Česku sklízí jen třetina a proslavenou značku se snaží zachránit malé družstvo - na koleně a od nuly.

Podobná situace je u rajčat, česneku, zelí nebo mrkve. A to u některých plodin produkci zachraňují drobní zahrádkáři, kteří si zeleninu pěstují v malém pro vlastní potřebu nebo prodej na farmářských trzích. Sehnat v obchodech třeba tuzemský česnek je v současnosti takřka nemožné.

Česko je u této tradiční zeleniny i po započtení toho, co si lidé vypěstují sami na svých zahradách, soběstačné z jedné pětiny. A například brambory se do Česka už nyní dováží z Německa, Rakouska, Francie nebo Velké Británie.

Česko už ale také není soběstačné v produkci mléka, másla, drůbežího i vepřového masa. Živočišná výroba se tak podle nových dat Českého statistického úřadu za 20 let snížila téměř o 30 miliard korun na 35 miliard korun.

Výrazně klesla výroba hovězího i vepřového masa. Snížení roční výroby mléka ze 4,9 milionu litrů na 2,7 milionu v důsledku razantního úbytku krav nedokázal zabránit ani téměř 80procentní nárůst průměrné dojivosti jedné krávy.

< Předchozí		Další >