kozeny-prace.jpg

Tlupy oslavují

    Za poslední týdny roku 2012 a začátkem tohoto
nového roku se, ač to tak nevypadá, udály v naší
společnosti velmi významné skutky, jež poznamenají
tuto zemi na mnoho a mnoho let. Nejprve v den
výročí bitvy na Bílé Hoře, jak pravdivě zpíval Karel
Kryl "farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky",
se farář konečně dočkal svého mamonu.
     Posléze se na sklonku roku zastupitelé naší obce
rozhodli, že tunel v místním TJ Spartak zaplatí
občanstvo ze svého. Korunu všemu nasadil Klaun
na hradě, když nenápadně osvobodil a zrušil případné
dokončení vyšetřování megatunelů, počínaje
vykradení bank (Union banka, IPB atd. atd.), ale i
kampeliček např. na ostravsku a korupčních
megakauz.

Vanitas vanitatum et omnia vanitas

    Rozhodli jsme se, že i my přispějeme všem
devastujícím tlupám svou troškou do mlýna a nebudeme
nadále sledovat jejich rejdy, kterak pustit společnosti žilou,
i když v některých případech nám to bude líto. Veselo
určitě bude například kolem převodu veškerého
nemovitého majetku TJ Spartak na obec Mikulovice,
včetně rozhledny Zlatý Chlum. Věrným čitatelům
přinášíme poslední zamyšlění o smyslu společenství.
Bude to ovšem úvaha staromilná, jako z dob, kdy
k nám morálka a charakter neměly zákaz vstupu.

a

Co jest obec ?

    Kdyby tak člověk jen po naší milé vlasti cestoval
a všeliká místa a místečka navštívil, a pak
odpověděti měl na tuto otázku, musel by asi říci:
»Obec jest místo plotem ohražené, nad každými dveřmi
jest numero, v jednom domě bydlí rychtář, v jednom
švadlena, v jednom slouha a v prostředku je louže.«

    Nic víc? - Nic. - A proč tedy jsou ty domy a chalupy
pohromadě? Nevím věru, leda snad proto, aby, když
jedna chytne, i ostatní lehce shořeti mohly. To by byl
ovšem malý prospěch obce, ale jinak to není. Lidé jsou
pohromadě, bydlí jeden vedle druhého, v jedné obci,
v jedné společnosti, ale nepomyslí a nevědí proč a nač.


  Nespácháme křivdu, řekneme-li, že snad z tisíce
jednomu z našich krajanů nenapadlo, proč tak asi vedle
sebe ve společnosti, v obci žijeme, proč nesedí každý
člověk a každá rodina sama o samotě od ostatních
vzdálena a oddělena. Věru bychom, museli
pochybovati o důstojnosti lidské, kdybychom
náležitě a přísně vypočítávati a považovati chtěli,
co člověk buď dělá neb s sebou dělati nechá, nevěda
proč a zač.

svisla-3-600

Diagnóza společnosti aneb

kterak tlupy škodí a ubližují

   Ihned po v roce 1990 se k moci pod lživými hesly
dorvala smečka tzv. politiků. Mnozí z této tlupy
setrvaly na svých pozicích dodnes (až neuvěřitelné!),
využívajíc různé rejdy, až po politickou turistiku,
v našich krajích nesmírně oblíbenou. Přiznejme si
tedy otevřeně, že naše společnost už vznikala
obrovskou lží, nemajíce nic společného s veřejně
proklamovanou láskou a pravdou. Dnes jsou to hesla
opravdu úsměvná.
   Na politickou scénu se dostávají zakomplexovaní
provinciální maloměšťáci, kterým se svět přeměnil
v jakýsi Dům služeb s tenisovým hřištěm a hokejovým
kluzištěm. Je to tlupa lakomců, kteří nedokáží vymyslet
jiné volební hesla než negativní (nedáme, nedovolíme,
nepřipustíme). Je to bratrstvo, která si nepřeje,
aby veřejné služby provozoval stát, ale nedokáže
své oligarchy přimět k tomu, aby to tedy dělali sami,
a vytvořit k tomu zákonné podmínky.Dobře vědí,
že oligarchové to dělat nebudou, protože si
konzervativních hodnot společnosti a klidného života
neváží.
   To jediné, co se politickým zástupcům podařilo
ve společnosti prosadit, je pánský oblek s kravatou,
jako běžné oblečení u mladých mužů. Když se jen
podíváme na tu přehlídku svetrů v Listopadu 1989
a na jakoukoli dnešní veřejnou sešlost, je to pěkný
a zdařilý výsledek. Jen nevíme, jestli se na tom dá
postavit obecně užitečný politický program?

...pokračování ZDE

 
Pouhé pohromadě bytí, vedle sebe bytí beze
všelikého vědomí, bez vzájemnosti není ještě obec,
a nejlepší příklad takové společnosti vidíme při
stádě, které hnáno jsouc kamkoli od pastýře svého,
ačkoli opravdu ve společnosti žije, přece žádných
výhod z toho neužívá, ba naopak ještě škodu trpí,
jelikož jedno druhému jen pastvy užírá a překáží.

 

Nemůže se tedy stádo nazývati obcí, protože jeden
člen druhému nepomáhá, protože nemají společného
účele svého. Tak též by se obcí nazývati neměla
vesnice neb městečko, kde lidé pouze vedle sebe
bydlí, toliko sobě překážejíce a škodíce, aneb
aspoň žádného šlechetného vyššího společného
účele nemajíce.

 

Proto jest obec, jest společnost, aby co
jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly
dokázaly: pásti se ale může každé zvíře samo,
k tomu nepotřebí stáda. Stádo jest jenom pro pohodlí
pro zisk pastýře; ale  obec má býti pro pohodlí,
pro zisk všech.


a

Člověk horší zvířete

Dobré příklady obce vidíme jen při tvorech, které
nerozumnými jmenujeme, bezpochyby proto, že my jim
sami nerozumíme: při mravencích a včelách. Tu nejlépe
poznati můžeme užitek pravé obce, pravé společnosti,
když vidíme, jak veliká díla provedou tak maličcí
tvorové společně. Ba ještě více tvorové tito by bez
obecného společenského zřízení ani obstáti nemohli,
tak velice již do jejich přirozenosti vložen jest pud
obecenský, společenský. V tom ohledu tedy i samého
člověka převyšují, který často dokonce osamotněle
žije, neznaje ani dobrodiní společenských svazků.
A kde i člověk opravdu zejména v obci žije, jak
častokráte jej vidíme zanedbávati buď úmyslně neb
z netečnosti všeliké povinnosti a výhody občanské,
jak často ještě ostatním spoluobčanům svým na zkázu
a na překážku bývá?

Na dvou velikých hlavních základech vystaven jest
veškeren lidský svět, Schiller jej jmenoval, hIad
a lásku, my je pojmenujeme, náklonnost ( poněvadž se
již u nás láska béře jen ve smyslu sexuálním )
a užitek, a stavíme náklonnost jen honoris-gratia
na první místo, neboť v opravdivém světě skoro vždy
na něm užitek (hlad) stává. Cokoli člověk dělá, činí
buď z náklonnosti neb pro užitek (leda by nic
nemyslil a dělal všechno nevěda proč, mechanicky),
a blažený ten, kdo všechno užitečné činiti může
z náklonnosti, a komu všechno, co z náklonnosti
učinil, užitečné jest.


svisla-3-600

Tuning - nejblíbenější činnost tlup

   Tuning, neboli vyladění je snad největším
koníčkem tlupařů, a tak nám vyladili právní řád,
sociální skladbu společnosti, ekonomiku,
zemědělství, průmysl i veřejné služby. V mnoha
oblastech říci by se dalo, že už je doladěno.
Dotuněno. Nezapomínejme ani na regionální tlupy,
kterak nám vyladili historii, životní prostředí
osázené cedulemi, hromadnou dopravu či pracovní
možnosti. Mnohých dalších doladění se jistě ještě
bezpochyby dočkáme (reginálním tlupám se budeme
obsáhle věnovat později). Vytuněna je i práce
hlídacích psů demokracie - dříve "novináři" zvaná,
servilita jejichž, dnes snad už nemůže překonanou
býti. Vyladily se i pojmy jako charakter, morálka,
slušnost i spravedlnost, jakožto pravda, čest
i zodpovědnost, a to do ztracena kam náleží.

Čí talíř mají v oblibě ?

   Ať zde zmíníme to či ono seskupení, jedno přece
společné mají. Petr nebo Pavel, politik, fotbalista
či historik z veřejných zdrojů rádi mlsají. Stejně
jako miminka jen sají. Až se chce položit otázku,
kolik cecků vlastně stát, potažmo obec má, že na
nich stále stejné viseti vidíme ? Toky ekonomiky
jsou již odladěny. Na občanstvo se nedostává.
Jeho potřeby v zapomnění upadají, leč sám si je
financovati musí. U občanstva opačný tok oproti
výše zmíněným sledovati možno, a sice pouhé dojení.
Sání jest jiným určeno. Dojení občanstva na všech
frontách intenzity nabírá, až věřiti se nechce,
že ještě nevyschlo.

...předchozí   ... pokračování ZDE

 
Zde stojíme při základním uzlu člověčí bytosti, při
egoismu (pro užitek) a při mravnosti (z náklonnosti).
Co jest vlastně egoismus (sobectví), přetěžké to
určení, a nižádná lidská moc udati nemůže při
jednotlivých činech hranice mezi egoismem
a mravností. Člověk může nejkrásnější činy vykonati
z nejšpinavějších , z nejzištnějších
a nejnemravnějších pohnutek, a naopak dobrý úmysl
může před světem platiti za zlý ! A proto by nebylo
dobře snovati základy veřejného zřízení obce
na pouhé náklonnosti, na mravnosti, z té příčiny,
že lidský bystrozrak dobře provedené pokrytství
proniknouti nemůže, a tedy by od sobeckých chytráků,
vydávajících se za nezištné obětovavé muže, přečasto
šizen býval. Jenom rodina, tato malá obec, jest
výhradně založena na náklonnosti, poněvadž se v ní,
jakožto vždy pohromadě žijící, pokrytectví mnohem
tíže provésti dá, ačkoli i tu máme mnohé ošklivé
příklady.

Každá dobře zřízená obec musí být ale jen založena
na užitku a sice na užitku všeobecném. To jest každý
jednotlivec musí z toho užitek míti, že v obci žije,
sice jest tato obec špatná. Každá obec jest jakési
omezení svobody jednotlivců, člověk právě tím, že do
obce vstupuje, k rozličným povinnostem se zavazuje,
které by sice jinak (jako pouhý člověk osamělý aneb
v rodině živoucí) neměl, a k těmto povinnostem
zavazuje se dobrovolně jen proto, že z toho spolku,
od té obce za to větší užitek očekává. (Nebereme zde
užitek jen ve smyslu nejhrubším.) V obci platiti
musí zásada: Něco za něco, nic za nic, a čím více se
obec drží té zásady, tím dokonalejší jest.


a

Aby nám nikdo zle nerozuměl, musíme doložiti,
že náklonnost, obětavost atd. (co se patriotismus
zve), nikterak z obce nevylučujeme, tyto vždy v obci
budou a býti musí, ale jenom že nahodile a tak, aby
obec sama na nich založena nebyla, aby nechtěla obec
státi a vzkvétati patriotismem a jinými dobrovolnými
skutky občanů. Neboť každý nahlížeti musí, že by
takový základ při známé povaze lidského ducha jen
slabý a nejistý ba nanejvýš nebezpečný býti musel.
Samo sebou se již rozumí, že nemůže býti žádná obec
jenom k prospěchu (pro užitek) jednoho neb několika
málo osob, sice by přestala býti společností.
Když se jakákoli společnost a k jakémukoli účelu
sestoupí, není sice zapotřebí, aby každý jednotlivý
člen té společnosti stejné obtíže nesl, t.j. stejně
k společnému účelu přispíval, to však nevyhnutelně
při každém spolku býti musí, aby každý člen v tom
poměru užíval společných výhod a užitku, v jakém
poměru nese společné obtíže, totiž aby ten, kdo více
přispívá, zase větší podíl bral z vytěženého,
sice jest společnost založena na nespravedlivosti.

Totéž i v obci musí býti, poněvadž i obec jest
společnost. I v obci tedy má ten, kdo více přispívá
k obecnímu dobru, buď si to penězi (daněmi) nebo
prací svou, aneb jiným jakýmkoli způsobem, větší
podíl dostávati z výhod obecních. Aneb obráceně
řečeno, kdokoli chce v obci větších výhod užívati,
musí i větší obtíže nésti k obecnému dobru.
Darmo aneb zpoIodarmo užívati všelikých výhod
a užitků na cizí útraty a na cizí obtíž jest
nedůstojno čestného člověka, jest buď lupičství
aneb nectné darmochlebství.

svisla-3-600

...předchozí   ... pokračování příště