Konečně nám čas umožnil vytvořit logo Mikulovic, se kterým se budete často setkávat při blížící se příležitosti 750 let vzniku naší obce. Bude například na sérii našich pohlednic, či jiných propagačních materiálech. Tímto Vám jeho motiv slavnostně představujeme.
Muna, čí to bude pomník ?
Po delší době jsem se šla projít areálem bývalé posádky. Je to velice smutný pohled. Všude nepořádek, rozbité budovy i když tuto neutěšenou situaci ozvláštňují sem tam dřevěná umělecká dílka a nebo informační cedule - o dobách minulých ... Je to smutný pohled a smutné zjištění, že tam kde kdysi musel být pořádek je teď mírně řečeno nepořádek, nikomu to nevadí. Obec usilovala o zrušení posádky a následném využití areálu pro jiné než armádní účely. Jenže to byly pouze sny námi volených představitelů obce. Dnes se zdá, že posádka už nikoho nezajímá ... pardon, zajímá ... zloděje dřeva, stavebního materiálu. A tak po rozebraných budovách zůstávají černé skládky a myslím si, že na nich je přímo nebezpečný odpad - např. kusy lepenky. Nechci být špatným prorokem, ale z posádky se stává vydrancovaný kus krásné přírody a je to k nevíře, ale i skládka odpadů. Co Vy na to obecní zastupitelé? Není Vám hanba ...!!!
Zde, kde slušnost a dobré mravy jsou jen prázdnými slovy
Děsivé případy, kdy lidé kvůli desetikorunovým dluhům padají do spárů exekutorů, kteří vydávají exekuční příkazy postihující nemovitosti, jsou obecně známy. Změny exekučního řádu měly zamezit takovým případům, neboť již několik let platí princip přiměřenosti exekuce. Exekutor má zákonnou povinnost vést exekuci tak, aby její způsob nebyl zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazku povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo.
Stále jsou však četné případy (např. dražby domků pro pár desetikorun dluhu) svědčící o tom, že se prakticky nic nezměnilo. Nedávno mi Jan Čulík přeposlal email čtenáře, upozorňujícího na dražbu domku pro pohledávku 218,70 Kč. Poukázal jsem na zmíněný princip přiměřenosti.
Exekutor může zajistit majetek v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce. Snad by se v takové situaci dal podat návrh na zastavení exekuce soudem pro její nepřiměřenost, popřípadě na odklad exekuce (pro tíživou situaci osob, bydlících v domě), nejlépe oba návrhy současně.
Problémem by mohlo být, že exekutor, který je sám oprávněn určit způsob exekuce, neshledal žádný jiný majetek, který by pohledávku (a především příslušenství, zahrnující i profit exekutora) pokryl a proto se nakonec zaměřil na nemovitost.
České zákony upravující exekuce výslovně takovou šílenou exekuci - prodej domu pro pár korun nevylučují a pro dluh dvou stovek tak je možné poslat lidi na ulici. Prostě princip přiměřenosti, který měl takovým věcem zabránit, nefunguje. Tam, kde slušnost a dobré mravy jsou jen prázdnými slovy, ani fungovat nemůže.
Nediví se už jen laici, nervy přetekly i ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi, který nyní přišel na to, co je dávno známou věcí – exekutoři na zákon nedbají a tím, jak exekuce vedou, zákon porušují. Kárné žaloby, které ministr na exekutory podává, již zřejmě k zastavení té obludné nezákonnosti nestačí.
Jiří Pospíšil je zřejmě první osobou v tak vysokém postavení, která se zmínila o tom, že možná dojde i na zrušení exekutorů. Smyslem exekuce je uspokojit pohledávku věřitele.
Jaký však má smysl uspokojit bagatelní pohledávky (různé nedoplatky ze zapomenutých či ztracených složenek) pomocí obludné mašinérie, kde nakonec inkasuje především sám exekutor? Systém by měl dát samozřejmě možnost takovému věřiteli postarat se o zaplacení bez angažování exekutora.
Exekuce zde naprosto ztrácí původní smysl, kterým již není uspokojení dlužníka, nýbrž vytvářet zisk exekutorů. Exekutora nezajímá výše pohledávky povinného, může to být klidně i koruna. Do celkové sumy si zakalkuluje i svou vysokou odměnu a nejde-li pak takovou vytvořenou pohledávku uspokojit prodejem movitých věcí nebo z příjmů povinného, sáhne exekutor po nemovitosti.
Přiměřenost závazků povinného a ceny předmětu ho nezajímá. Ukazuje se, že tuto skupinu nic nezastaví, zákony pro ni neplatí. Kárná řízení nijak nepomáhají a tak se ministrovu rozhořčení nelze divit. Možná skutečně jediným způsobem, jak řádění exekutorů čelit, bude jejich úplné zrušení. Prostě se v Česku tento institut neosvědčil.
Před 5 lety jsem v článku "Exekutor po česku jako katův pohůnek" na příkladu z Rakouska ukázal, že právní řád musí chránit především povinného a ne exekutory a vyjádřil podivení nad tím, do jak znetvořených podob a zvráceností se u nás může proměnit vše, co jinde slušně funguje.
Ukazuje se, že přes veškerou snahu vymezit zákonem exekutorům meze, se toto v Česku, kde se zákony nerespektují, míjí svým účinkem. Zrušení exekutorů, o němž již uvažuje ministr spravedlnosti, je u nás jediným řešením. Lze vést kárné řízení pro ojedinělé excesy exekutorů, není ale možné takto bojovat s takřka všemi zvlčilými exekutory. Je vidět, že tato skupina pozbyla naprosto soudnosti a není moci, ani zákona, který by respektovala. Prostě ta chtivost profitovat za každou cenu z majetku povinných, kráčet za penězi přes mrtvoly a pohrdat zákony musí jednou skončit. A skončí tak, že nebudou exekutoři.
Nicméně exekutoři jsou jen vzorek české společnosti a jejich chování, mravní zásady a vztah k zákonům této společnosti odpovídají. Bylo by chybou nadávat nad zkažeností exekutorů a nevidět stav společnosti. I kdyby byli všichni exekutoři zbaveni svých funkcí a byli ustanovení noví, vyšlo by to nastejno. Nezměnilo by se nic. Tak jako na jiných postech, které bychom mohli jmenovat (volení zastupitelé, ministerští úředníci aj.), chtějí se i zde lidé dostat k penězům. Někdo bere úplatky, profituje z vyžírání státního rozpočtu, oni si svůj byznys založili na divokých exekucích.
Lidé se budou muset různým perfidním praktikám přizpůsobit a chovat na každém kroku ostražitě jako v džungli. Dnes a denně vyplývají na povrch nové finty, jak se na lidech obohacovat. V textu "Nebezpečni podomní prodejci energií falšují i podpisy" na serveru novinky.cz se popisují případy, kdy pomocí klamavých a podvodných úskoků ale i falšování podpisů jsou odběratelé energií převáděni k jiným dodavatelů jen proto, aby různí podvodníci ve službách dodavatelů energií inkasovali odměny.
Energetický regulační úřad (ERÚ) zaznamenal stovky takových případů. Postihy prý „zatím váznou“ a ani ty nejkřiklavější případy padělání smluv nekončí postihem. Ukončí-li dodavatel spolupráci s prodejcem falšujícím smlouvy, přejde ten k jinému dodavateli a pokračuje dál v podvádění. Trestní právo zde prostě nefunguje, trestní oznámení nekončí postihem a nezbývá, než se řídit zákony džungle – nejlépe na každého, kdo zazvoní u dveří pohlížet preventivně jako na zloděje.
Kapitolou samo o sobě jsou dluhy dětí, třeba i devítiletých (za telefon, černou jízdu), které jsou pečlivě evidovány a později vymáhány. K tomu např. článek "Stále více dětí dělá dluhy, nejmladšímu je devět" na serveru novinky.cz z 19. 10. 2011. Vychází se z toho, že nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a mravní vyspělosti jejich věku. Je ale rozumný mobilní operátor, který desetiletému, který je třeba ovlivněn reklamou, prodá mobilní telefon a uzavře s ním smlouvu? Prý to soudy akceptují jako platnou smlouvu. A může se vymáhat, nejdříve v rodině a pak třeba i po dítěti, až nabude zletilosti.
Byl zveřejněn otřesný případ dívky ("Žena na hranici bídy musí platit dluhy z doby, kdy žila v dětském domově:), která žila jako sirotek v dětském domově a na její staré adrese v Brně za ni opatrovnice nezaplatila poplatek za komunální odpad, v době, kdy dívka již žila v dětském domově. Po osmi letech se ozval exekutor. Nepřišel by, dívka však měla naspořeno ze sirotčího důchodu a tak bylo z čeho brát. Město nesmyslně vedený poplatek neodpustí, soud proti nezletilé vydal exekuční titul a později nařídil exekuci. Až do příchodu exekutora dívka, žijící před tím léta v dětském domově, o ničem nevěděla. Do věci vstoupili právníci, ombudsman a nakonec se ukázalo, že s tím u nás skutečně nic dělat nejde. Bodejť by se dalo, když už na magistrátu jsou bezcitní idioti, jeden to posílá druhému a ani nezávislý soud tomu neudělá přítrž s poukazem na výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
Lze se pak divit, že člověk, jehož exekuce vyhání do bezdomovectví, propadne takovým náladám, že by „vzal samopal a šel vystřílel nějaký soud“ a ze strachu o sebe a děti by se upsal i ďáblu? Vždyť žijeme v džungli.
Když se bezpráví stane zákonem, odpor se stane povinností.
Ondřej Slačálek na facebooku vyhlásil soutěž o nejblbější text k úmrtí Václava Havla a rovnou ťal do živého a přihlásil do ní "horkého kandidáta", článek Jiřího Peňáse. Má pravdu - Peňásův text zní silně ironicky - bohužel autor svou přehnanou sentimentalitu míní zcela vážně.
Tesat do kamene, ne do facebooku
Citujeme: "Havlova pohřbu se účastnili lidé, o kterých jsem si skoro jistý, že nejenže nekradou, netunelují, nekorumpují a neprovádějí neplechu většího typu, ale ani neodhazují pet-lahve, natož pneumatiky podél cest, neničí zeleň a neplaší ptactvo a třídí odpad a přispívají drobným obnosem na charitu různého typu a jsou pro cyklistiku a poznávací a šetrnou turistiku a jsou tolerantní a bez předsudků různého druhu a zajímá je svět, k němuž jsou otevření a nebojí se ho, protože to, že jsou Češi (taky tam byli Slováci a jistě další, taky jsem si všiml velmi sympatické rodiny romské) neznamená nic jiného, než mají tuhle zemi rádi, ovšem neagresivním, otevřeným a vlídným způsobem, bez mindráků a paranoických představ, že tu zemi někdo ohrožuje, když tak jen zdejší obyvatelstvo a jeho jiní reprezentanti. A dále tvrdím, že se toho průvodu účastnily typově nejhezčí ženy a mladé ženy, které byly v těchto dnech v daném prostoru k zastižení. Nemyslím, že by to nutně byly sexbomby, ale byly to takové ty holky, do nichž se člověk zamilovával na střední škole a pak na ně po zbytek života se smutným úsměvem vzpomínal.Ozval potlesk, který se rychle rozšířil po celém nádvoří. Za okamžik tleskal i ten, jenž by se myslel, že se na pohřbu netleská. Ale tleská! Na pohřbu možné ne, ale Václavu Havlovi ano."
Za naši redakci jsme do této soutěže přihlásili na nátlak čtenářů text Selského filosofa zde, taktéž tento blog je míněn zcela vážně. Domníváme se ,že z Peňáse a Selského filosofa by mohli být velcí kamarádi.
Marné čekání na soucit
Nad Moravou přelétá černá Vrána Jsou Vánoce, zabavují Ježíškovi jesle. Kapky deště padají za límec. Armádě spásy chybí ubytovny. Tolik nemrzne, a přesto je zima. Ztemnělým městem zní klapot koňských kopyt. Matky odhazují své děti a rvou si vlasy. Satelitní městečka jsou dokonale prázdná. Všechny bavoráky stojí pod Hradem.
Někde se válčí a lidé umírají. Nedostává se sester Boromejek. Bezdomovci bez králíkáren rvou se o poslední lepenku. Po jejich mostě Ritz, pochodují vojáci. Lafeta se prohýbá pod těžkosti lží. V prázdných továrnách bloudí psi. Nezaměstnaní už zase čekají pokorně na žebračenku. Jejich zbytečné ruce vyplňují tiskopisy providentu.
Ovce jsou vzácně černé. I vlci se oděli do černého. Bečí stejně. Že slunce nevyjde. Nedávno nad naší zahradou bílé čáry, plné pumovnice. Bídná juhoSlávie. Zaťaté pěsti, na stromě Špačci pějí Guta Jarkovského.
Právě dnes zazdívají poslední dveře nemocnice. Doktoři z hor prodávají léčivé čaje postižené zemi. Chybí mi deset korun na lepší kloub. Řada filozofů čeká na cenu míru. Marně, pořadníky jsou narvány až po okraj. V místech, kde stával Bagdád, leží zoufalá bota. Kdesi pod Pamírem vybuchují divné světlice. Pod jednou z nich zemřelo tisící dítě. Neznalo absurdní hry. Neznalo největšího Evropana.
Báseň, inspirovanou českou současností, poslal do Britských listů anonymní autor, který se podepsal Ladislav. Normálně nevydáváme anonymní texty, dnes činíme výjimku. Přesto bychom ocenili, kdyby se autor k básni přihlásil a podepsal ji vlastním jménem. JČ
Mollové tóny Karla Kryla
Jelikož nám přišlo naprosto neočekávané množství reakcí, na naše nedávné komentáře, vycházíme vstříc těm, co žádali ať uvedeme přímý odkaz na dokument s Karlem Krylem z léta roku 1992. Puklo mu srdce 3.března 1994 v Mnichově. Zde je ono video.
A návdavkem:
Z cínových mraků teče voda, teče, opilí mocí chytají se slámky, v rytířském znaku larva obaleče a slizcí mloci na averzu známky. Tučňáci, sysli, žáby, psi a dravci, lidojem pražský, kaple Husova, a paní Pravda mlčí na podstavci, němá a slepá - sádrová.
Syn kreslí vlajky, vlhčí anilínku, zapláčou ve mně trojbarevné křídy, na nebi krajky ze šedého zinku, za kopcem země s erbem Atlantidy. Na známce Svojsík, Opletal a Benka, Heyrovský, Mozart s paní Miladou, a ještě jedna modrá podobenka: někdy i krále ukradou.
Na nebi barva zvětralého cínu, společnost Kafků upravuje Zámek, kuklí se larva v pachu naftalínu a vůně čpavku halí sbírku známek. Tu Andrej Kmeť a onde Andrej Hlinka, Marasyk, Seifert, Palach, Martinů ... Neopustím-li, zabijí mi synka, a opustím-li, zahynu ...
Lži, které zvítězily nad pravdou a láskou, nelze jednodušeji vyvrátit,než na následujícím příkladu. Obrovská vlna propagandy a 22 let trvající vymývání mozků ovčanů, vrcholící v těchto dnech nechutným povinným truchlením, se snaží na desítkách takzvaných zpravodajských servrů, novin a televizí, za současného důsledného umlčení svobodných dískuzí, prosadit tisíce lží jako věž, za pravdu. Jsou to majitelé pravdy přece. Mohou.
Není těžké je usvědčit ze lži. Zatímco Václav Havel nemůže studovat z důvodu třídního původu, druhý bratr směle a úspěšně vystuduje prestižní školu, syn stejných rodičů !!! Komu ještě zbyly poslední nezmanipulované mozkové buňky, musí přece pochopit, že VH a Ivan M.Havel měli stejné rodiče a tedy stejný třídní původ !
Například ze servru Hospodářských novin polemizovat či diskutovat tam samozřejmě nemůžete !
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by mohl protestovat
Motto Martin Niemöller:
Als die Nazis die Kommunisten holten, habe ich geschwiegen; ich war ja kein Kommunist. Als sie die Sozialdemokraten einsperrten, habe ich geschwiegen; ich war ja kein Sozialdemokrat. Als sie die Gewerkschafter holten, habe ich nicht protestiert; ich war ja kein Gewerkschafter. Als sie die Juden holten, habe ich nicht protestiert; ich war ja kein Jude. Als sie mich holten, gab es keinen mehr, der protestierte.
Překlad:
Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, neprotestoval jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro Židy, neprotestoval jsem; nebyl jsem přece Žid. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by mohl protestovat
PS.: Slibujeme, že toto je již poslední článek, k tomuto týdnu jež dokonale zmapoval dvaadvacetiletý vývoj české společnosti, údajně žijící v demokracii a uctívající pravdu a lásku a prý i SVOBODU, sic. Sledujte rovněž soutěž o nejblbější text k úmrtí Václava Havla.
V době absurdní, falešné, až fanatické mediální adorace, či kanonizace osoby odešlého VH, považuji za svoji povinnost lidskou i občanskou pravdivě zmínit mou osobní přímou i nepřímou zkušenost s režimem prezidentování VH (1989-2003). V roce 1991 jsem napsal Nobelovu výboru pro udělování ceny míru, aby tato nebyla nikdy udělena VH. Po tom, co byl můj dopis zveřejněn v USA v roce 1994 v krajanských novinách Nedělní hlasatel , stalo se, že jsem v jeden podvečer po návratu z práce nenašel doma v bytě manželku a dvě malé děti, absolutně netuše, co se stalo. Manželku a děti jsem pak viděl až o dva roky…Ptáte se právem, je něco takového vůbec možné ve svobodné zemi, budující demokracii pod prezidentem, humanistou VH? Moje krutá zkušenost říká, že se to stalo (detaily budou jednou zveřejněny, slibuji).
První moje vzpomínka na VH je z roku 1969. Byl jsem ve 2. ročníku na MFF UK a účastnil se okupační stávky budovy MFF UK v Praze, Karlině. Tehda se jeden večer objevil VH a něco koktavě tam povídal. Nic si z toho nepamatuji. Jen mi utkvělo v paměti až dodnes, že se pořád podivně ukláněl, měl tiky, byl nervózní, neřekl jedinou souvislou, natož smysluplnou větu.
Netušil jsem, že v roce 1968 byl VH údajně zasvěcen do zednářské lóže při svém pobytu v New Yorku samotným Arthurem Milerem, prezidentem světového PEN-klubu, bývalým americkým komunistou, spisovatelem a dramatikem. Členství v lóžích je přísně tajné, minimálně v době života bratra. V USA se ale někteří zednáři veřejně ke členství hlásí. V seznamu významných zednářů figuruje i jméno VH, narozen 1936, první prezident ČR, okultista.
A pak přišel 17. listopad 1989. Já byl v té době za pomoci J. Patočky, coby nezaměstnaný fyzik na volné noze jsa odejít z fakulty pod nátlakem StB, na studijním krátkodobém pobytu v Ústavu spojených jaderných výzkumu v Dubně u Moskvy. Nebyl jsem tam tehda kvůli výzkumu, ale cílem bylo propašovat a zveřejnit moji osobní výzvu M. Gorbačovovi, aby nechutný komunizmus skončil i v ČSSR, když už byl úspěšně demontován v okolních bývalých socialistických státech (detaily nemohly být zatím veřejně publikovány). Pro srovnání, VH byl v tento den 17.11.1989 na své chalupě. Já se pak vrátil do Prahy až 2.12.1989, dřív to vůbec nešlo, nic do Prahy nelítalo. V Praze již byly politické karty o převzetí moci v té době rozdány.
VH se koncem prosince 1989 stává prezidentem ČSSR, když byl jednohlasně zvolen do funkce komunistickým FS ČSSR. VH přísahal na socialistickou ústavu z roku 1967 a sliboval věrnost socialismu a své socialistické vlasti, sic. Stalo se tak po mnoha podvodech. Prvním a zásadním morálním problémem bylo porušení dohody mezi VH a A. Dubčekem ze strany VH. Dohoda zněla, že VH bude s podporou Dubčeka prezidentem jenom do prvních svobodných voleb v červnu 1990 a po něm měl být zvolen Dubček za pomoci VH. VH se tímto trikem a zradou politické dohody zbavil A. Dubčeka, který byl v té době daleko populárnější než VH. Praha byla najednou oblepená plakáty s portrétem VH a výzvou „Havel na Hrad!“ Ty byly financovaný ze zahraničí. Naivní a důvěryhodný Dubček byl VH a jeho lidma cynicky podveden a zrazen. Druhou kaňkou na volbě VH prezidentem bylo, že některým komunistickým poslancům bylo vyhrožováno postihy jím a jejich rodinám, pokud by nevolili VH. Tak se VH stal prezidentem pomocí politického puče. K tomu ještě dodejme, že při tzv. kulatých stolech konaných po 17.11.1989 VH a spol. uzavřeli tajné dohody s KSČ o převzetí moci. Byl to podvod na občanech, který pak ještě VH kamufloval ve svém novoročním projevu 1.1.1990, který byl vysílán údajně ze záznamu.
Po svém podvodném zvolení prezidentem 27.12.1989 prohlásil VH z balkónu na druhém hradním nádvoří, že bude prezidentem jenom do prvních svobodných voleb v červnu 1990. Sám jsem to tehda slyšel stoje pod balkónem. Byl to opět podvrh, protože VH zamlčel druhou část dohody s A. Dubčekem, že po volbách bude kandidovat na prezidenta jenom A. Dubček a VH jej bude podporovat. Svůj slib, jak všichni dnes vědí, VH nedodržel, mezitím se podařilo A. Dubčeka úplně odstavit, a ve volbách v červnu byl VH podruhé zvolen teď už uměle a účelově rekonstruovaným FS CSFR, kde OF a VPN dosadilo své lidi, především bývalé členy KSČ z řád Charty apod. Shrnuto, VH neustále lhal lidem, dělal kabinetní politiku na své zviditelnění.
VH se pak účelově podílel na rozpadu státu. Především jeho cesty v té době na jižní Slovensko jsou toho jasným důkazem. Nedivme se, o rozdělení Československa bylo dohodnuto dávno předtím. Konkrétně v květnu 1987 v Ženevě na schůzce tzv. geopolitických expertů Německa a SSSR. Z tohoto jednání uniknul fax, který je k dispozici. Když bylo jasné, že k rozdělení ČSFR dojde, VH mazaně rezignoval, aby rozpad umožnil a navíc, aby se mohl stát prezidentem nové ČR!? A tak se i stalo a opět neregulárním způsobem. Neváhal se svoji klikou v době volby umístit do vězení jednoho z poslanců, aby nakonec byl zvolen o tento jeden hlas. Jak to věděl? Svůj veřejný slib být prezidentem jenom do voleb v červnu 1990 pak VH porušoval celých dlouhých třináct let, když vydržel ve funkci až do roku 2003. Dál už mu to znemožňovala Ústava! Nepochybuji, že kdyby to byla Ústava dovolovala, byl by se o funkci prezidenta ucházel až do své smrti, čímž by tento „velikán ducha a vůdce Evropy“, jak slyšíme v těchto dnech od mnohých pokrytců a posluhovačů, čímž by překonal všechny diktátory světa, protože on by to dokázal v tzv. demokratickém státě. To je vždycky tak, když se z polovzdělaného nedouka stane vysoko postavená politická figurka.
Teď ale k bludům a omylům, či rafinovaným podvrhům VH. Co tak pravdu o říkance VH: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Napřed co tomu předcházelo. Husité měli na svém praporu heslo: Pravda Boží vítězí. Humanista TGM vypustil „Boha“ a na prezidentském praporu zůstalo: Pravda vítězí. Sice sám TGM nebyl členem lóže, ale byl tam od roku 1921 jeho syn Jan, jako dobrá spojka na tajné spolky. TGM se často choval jakoby byl zednář, dokonce se k tomu i veřejně hlásil. VH si jako prezident hrál na nástupce TGM, dokonce to prý zkoušel i na koníčky, ale mu to moc nešlo. Nedovolil si změnit heslo TGM, ale pokusil se to vylepšit, když jsi vymyslel říkanku: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Samozřejmě ve světě se nic nemusí, snad jen to, že každý člověk jednou musí umřít. Existuje totiž jediná definice pravdy: Bůh je Pravda. Jelikož VH nikdy v životě jako správný zednář nevyslovil slovo Bůh, ba dokonale a pedantně se tomu vyhýbal, pochybuji o tom, že by VH vůbec tušil co je Pravda ve filozofickém a teologickém významu. VH nebyl ani v náznaku filozofem, celý život opakoval pár naučených manter z tzv. zednářské bible, stále chtěl chudák ovlivňovat celý vesmír, poučovat lidstvo, aby přitom vůbec rozuměl elementárním pojmům. K tomu se ale ještě dostaneme.
Jo, co je lež, to VH věděl velmi dobře. lhal sobě i jiným, viz výše se slibem prezidentem do voleb v červnu 1990. Lhal své ženě Olze, kterou celý život podváděl s milenkami. Rok před její smrti, když umírala na rakovinu, jí podváděl s herečkou Dagmar Veškrnovou, kterou si pak dokonce vzal za manželku. Nechutné a podlé, pro nás ano, pro vyznavače New Age zábavné. A tak bychom mohli pokračovat. VH měl zřejmě ve své říkance pod slovem láska na mysli něco úplně jiného. Čistě lidsky bráno, co se týče fyzické lásky, byl VH dle jeho vlastních slov sexuální prasák. Rád se tím jako správný narcis chlubil, dokonce tak o sobě hovoří i v jeho posledním pamfletu Odcházení. Ano, VH jako ženatý muž měl milenky i několik let, prý dokonce s vědomím Olgy, jeho manželky. Co dodat?
Měl jsem to štěstí osobně poznat člověka, za kterým VH docházel ještě před listopadem 1989 na rady o eventuální převzetí moci. Strávil jsem s ním mnoha večerů. Ten když odhalil, kdo vlastně VH je a jakou hru má sehrát, od VH se úplně distancoval. Dle něj byl VH lidský i duševní slaboch, nerozhodný človíček, schopný prásknout na spoluvězně, dělat politické podrazy, ve své pýše dokonce prý prohlašoval, že píše novou ústavu, psal také nový zákon o katedrále, atd. Ano, známé zednářské: Já, jenom já, vše kvůli mě, vše pro mne a to všemi možnými prostředky.
O své zbabělosti VH píše sám (uvádím to zde též proto, abych ukázal i na prolhanost Václav Klause, který se v těchto dnech neskutečně podle a farizejsky k VH hlásí, mimo jiné měl veřejně prohlásit, že ho VH pozval do vlády- posuďte sami): „A tak jsem jako prezident dostal od OF nepříjemný úkol: říct Václavu Klausovi, že nebude ministrem financí, ale předsedou Státní banky československé. Při plnění tohoto úkolu jsem hanebně selhal: když jsem to Klausovi řekl, opáčil, že to je vyloučené, že ho celý svět zná jako československého ministra financí, že jinou funkci zastávat nemůže a že jeho odchod z vlády by byl katastrofou pro celé Československo. A já, místo abych řekl, že takto rozhodla vítězná politická síla a nechce-li do banky, ať si dělá co chce, jsem zdvořile ustoupil a řekl něco jako, „tak dobrá“. OF se na mne zlobilo, že jsem nesplnil úkol, a Klausův odpor ke mně přerostl v nenávist. Zachoval jsem se jako typicky špatný politik: neprovedl jsem, co jsem provést slíbil, a navíc se mi podařilo všechny naštvat.“ (VH, Prosím stručně, Gallery, 2006, str. 141.)Co dodat? Snad jen to, že tím ministrem se měl stát dle VH Ivan Mikloš. Jaký by byl další vývoj československé ekonomiky pod jeho vedením, těžko odhadovat. Určitě by se ale lišil od neoliberalizmu chicagské školy a její tzv. šokové terapie, kterou V. Klaus tehdy jako poslušný žáček MMF a Světové banky v Československu chtěl prosazovat. Je nejvyšší čas odhalit tyto podvody. I v tomto kontextu má VH zásluhy nejen o morální, ale též ekonomickou devastaci ČR. Zbabělost je amorálnost.
VH od nástupu do funkce prezidenta veřejně šířil a podporoval ideje postmodernizmu a nového globálního náboženství Nový věk (New Age). Existují jeho postmoderní pamflety nejen o literatuře, ale dokonce i o vědě. Sám polovzdělaný nedouk měl zřejmě za úkol poučovat svět o zbytečnosti, ba dokonce nebezpečnosti vědy, vše relativizovat, především pak pojem pravdy. To je paradox, co? Možná si to ten zmatený a nevzdělaný človíček ani neuvědomoval- Pravda a láska musí…. Psal jsem o tom tehdy prezidentu Americké fyzikální společnosti. Několik významných amerických fyziků se pak VH doslova vysmálo a další slátaniny o postmoderní vědě VH přestal psát. Vzniká otázka, proč si to vůbec mohl VH dovolit? Vysvětlení je nasnadě, předurčovalo ho k tomu vysoké postavení v lóži. To právě VH predestinovalo též do pozice jednoho ze tří světových mluvčích New Age! Ti dva další byli v té době též známí. Jeden z nich, nositel Nobelovy ceny za mír, je již po smrti a druhý usiluje v primárkách o kandidaturu na amerického prezidenta. Opravdu vysoká sešlost. New Age, nové světové náboženství globálního střihu představuje onen melting pot = tavící hrnec všech světových náboženství, jejich relativizaci s příměsí okultizmu, esoterizmu a tak podobně a zrod nového náboženství z jejich popela. Toto nové náboženství má vznikat s novou érou vodnáře, po současné dvoutisícileté éře ryb, tj. křesťanství a má trvat příštích dva tisíce let. Na tom VH pilně pracoval. Přímo to nikdy nemohl říct, ale dle skutků je poznáte, že? Ne Bůh Židů a křesťanů, ale Lucifer=Světlonoš, bůžek lóží. Proto se až fanaticky vyhýbal slovu Bůh a povídal vždy o něčem za horizontem, co nás překračuje… vzpomínáte? Z této své pozice byl pak VH, prakticky absolutní analfabet v oblasti moderních zbraní, zbraňových systémů, strategie, geopolitiky,..vysoce postaveným členem různých nadnárodních organizací, např. co-chairman The Committee on the Present Danger (CPD), atd. Lidé se pak divili, kde VH bere tu doslova drzost například při jeho smutně známé výzvě na tzv. humanitární bombardování Bělehradu a Srbska leteckými silami NATO. Zde podáno jedno z vysvětlení. VH jenom plnil svou roli služebníka. Teď jsou mu tyto síly vděčné a pomocí propojených světových médií mu po smrti připravily doslova „globální“ glorifikaci. VH je prezentován falešně a podle jako „morální vůdce nové Evropy, světa, vesmíru“. VH si nedokázal poradit sám se sebou, že? Opravdu nechutné! Ale co je ještě víc zneklidňující je holý fakt, jací polovzdělaní nedouci mají rozhodovat o současném složitém světě, plném nových sofistikovaných technologií, zbraňových systémů, nových poznatků vědy. Vzdělaného člověka musí mrazit v zádech. Vše se zdá být grandiózní kamufláž pravdy a reality. Není ten svět kolem nás k smíchu? Vím o čem mluvím, měl jsem mnoho příležitosti se setkávat se špičkami světové vědy z USA, Ruska, Číny, Indie, které jsou často napojené též na strategický vojenský výzkum ve svých zemích. Tak G.W. Bush byl doslova ostrakizován a vysmíván na špičkových amerických univerzitách pro jeho nevzdělanost, doslova tupost ve službě výše uvedeným sílám. Těm silám, ke kterým patřil a kterým měl radit vlastně doslova analfabet v těchto oblastech, VH. Pokud nám záleží na naši civilizaci, pak to není k smíchu, ale k pláči a zoufalství.
Hned druhý den po smrti VH navrhla vláda ČR tzv. Lex Havel, dle kterého se měl dokonce VH „zasloužit o svobodu a demokracii“. A kde, chtělo by se říct ? To je opravdu silná káva. Tak rychle snad nestíhají ani v diktátorských režimech. Především, ČSSR byla jednou z posledních tzv. postkomunistických zemí, kromě Rumunska, kde nebyl demontován komunistický režim v rámci „globální demontáže komunizmu ve světě“, která započala tzv. perestrojkou v bývalém SSSR. Nabízí se otázka, co dělal Luciferův služebník VH? V tomto kontextu se může zdát, že vlastně VH se zasloužil o pád komunizmu v ČSSR, konkrétně 17.11.1989 snad miň, než například agent StB Zifčák. Ano, v době kdy byl VH na své chalupě na Hrádečku, agent Zifčák sehrál důležitou roli dle scénáře StB a KGB na převzetí moci v ČSSR, když 17.11.1989 fingoval na Národní v Praze mrtvého studenta Šmída, což posloužilo trockistu P. Uhlovi, aby o tom informoval, samozřejmě bez jakéhokoliv ověření, západní vysílačky. To pak jak víme vedlo k masivnímu odporu a naštvaní lidí proti režimu, který je schopen „vraždit vlastní studenty“ a to ještě ve výroční den zastřelení studenta J. Opletala nacisty v roce 1939. Scénář téměř dokonalý, ale scénář StB pod kuratelou KGB, jak dnes víme, ale ne scénář VH!? O „zásluhách“ VH o listopadový převrat jsem 2.5.1991 informoval Nobelův výbor v Oslo, jak jíž zmíněno výše a striktně žádal, aby Nobelova cena za mír nebyla nikdy udělena VH. To, co jsem uvedl v tom dopise o VH se pak téměř do písmene naplnilo v dalších létech. Informoval jsem o tom pravdivě Nobelův výbor…. Nikdo jiný o tom nevěděl. Teď nadešel čas ty dopisy zveřejnit. Samozřejmě si nenamlouvám, že jsem rozhodování Nobelova výboru jakkoliv ovlivnil. Děkuji Pánu Bohu, že osvítil Nobelův výbor, že odolal obrovským tlakům, aby cenu VH udělil. Pravda Boží opět zvítězila nad perfidní lidskou falší a narcismem.
Ještě dlouhých třináct let VH ohlupoval svět i prosté lidi jako poslední prezident ČSFR i jako první prezident nové ČR. Pomáhal budovat postmoderní režim relativizmu bez morálky a práva v ČR. Jeho vliv ale jak víme měl prostřednictvím jeho pozice přesah i mimo hranice republiky. Za to je teď ve světě odměňován a falešně glorifikován pomocí médií, které jsou v rukou stejných sil. Je to až neuvěřitelný cirkus, na kterém se docela dobře bavím. Velice trefně o počátcích „vládnutí“ VH na hradě českých králů (VH měl oblíbenou frázičku „a jde se vládnout“), kterého nazval Timur a jeho parta, pěl bard Karel Kryl, na kterého všichni zbaběle zapomněli. Karel Kryl se nebál nazvat věci kolem VH pravým jménem a ťal do živého. Byl hradní partičkou kamarádů VH zavržen, zadupán doslova do země. Pravda nemohla ven, aby se dostala k lidem. A zase jsme u báchorky VH o pravdě a lásce. Národ se nemohl dozvědět, že Timur a jeho parta (ironie na známou komunistickou slátaninu Timur a jeho družina od sovětského komunistického spisovatele A. Gajdara) stihla doslova vychlastat za první rok prezidentování VH víc alkoholu, než kolik se tam mělo vypít za čtyřicet let komunistického režimu. Občané to „zatáhli“ za své „hrdiny budující nový světový řád“, že ano? Na pražském hradě se pěstoval okultizmus a černá magie. Karel Kryl se zřejmě nedokázal vyrovnat s potupou od této lidské spodiny alkoholiků a neznabohů a předčasně odešel z tohoto světa již v roce 1994, ve věku padesáti let. Srdce to nevydrželo. Je ho velká škoda, byl to férový člověk. Tady je jeho perfektní charakteristika VH z písně Demokracie: Král Václav jedna parta je ze šmelinářským šmejdem… Proč ti zbabělci ve vedeni ČRO a ČTV vůbec teď nepouštějí muziku a písně K. Kryla? Proč asi?
Po smrti VH vytanula na veřejnosti další doposud neznámá a pozoruhodná informace z jeho života. Z nepochopitelných důvodů považoval pražský arcibiskup Jaroslav (Dominik) Duka hned po smrti VH vydat prohlášení za sebe a dokonce i za Českou biskupskou konferenci, kde se mimo jiného uvádí: „Činím toto prohlášení jménem České biskupské konference, jménem církve, do jejíhož společenství křtem i svátostí biřmování a přijetím Eucharistie zesnulý patřil…“ . To jsou věci. Tak především VH a celá jeho rodina tyto údajné skutečnosti celou dobu, až do smrti VH držela v absolutní utajenosti. Styděli se za to? Samozřejmě VH jako údajný svobodný zednář to nemohl nikdy veřejně hlásat. A co víc, dle Kodexu kanonického práva katolické církve z roku 1983 se v Kán. 1374 uvádí: Kdo se stane členem sdružení, které brojí proti církvi, bude potrestán spravedlivým trestem, kdo takové sdružení podporuje nebo řídí, bude potrestán interdiktem“. Zde uveďme, že 2. vatikánský koncil (1963-4) vypustil z původního Kodexu z roku 1918 ve stejném Kánonu tam explicitně uvedeno sdružení svobodných zednářů! Stalo se tak v důsledků obrovské infiltrace svobodných zednářů do nejvyšších pozic v hierarchii Vatikánu! Katolická církev si to ale uvědomila a snažila se tento omyl napravit. Citujme:
V Kodexu kanonického práva z roku 1983 však již nebyla exkomunikace z důvodu příslušnosti k zednářům výslovně zmíněna. Z tohoto důvodu vydala poté ještě zvláštní prohlášení Kongregace pro nauku víry, jednoznačně potvrzující všechny dosavadní církevní výhrady vůči členství katolíků v zednářských lóžích. „Negativní soud církve vůči zednářským společnostem tak zůstává nezměněn, neboť jejich principy byly vždy chápány jako neslučitelné s církevním učením; proto vstup do nich zůstává nadále zakázán. Katolíci, kteří jsou členy zednářských organizací, jsou ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat k eucharistickému stolu.“ (Prohlášení Quaestium est o zednářských společnostech, 26. 11. 1983) (šeb) (Citováno dle: Zednáři a církev jako oheň a voda, Katolický týdeník 31/2007).
Všimneme si zde také holý fakt, že v Havlem ukradeném odsvěceném kostele sv. Anny na Starém městě pražském, z kterého udělal svůj soukromý pohanský chrám New Age, a kde byla též vystavěna rakev s jeho ostatky, se neobjevil žádný kříž, ani v náznaku!?
Pro mne byl v tomto kontextu rozhodující neuvěřitelný počin VH, když po uveřejnění porna na Bibli, vlastně porna na Ježíše Krista: Martin Kasarda, (azda) Posledná večera, Kulturný život, 5.8.1991, daroval VH coby prezident ČSFR jedno sto tisíc korun redakci tohoto slovenského časopisu. Byl jsem a doposud jsem v šoku. Ano, VH byl v plném rozběhu šíření bludů NEW AGE a postmodernizmu v umění. Tehdy jsem to neunesl a napsal porno na rodinu Havlů: Ladislav Jerdna: (azda) Poslední soud, 1991. Odeslal jsem to do několika novin, mělo to vyjít v USA, ale všichni se báli a doposud to nebylo publikováno. I přes to, že je před Vánoci odcitujme z uvedeného dílka M. Kasardy: (má to být dle autora: surrealistická ponáška na biblické žalmy a hymny)
Narodil sa Kristus Pán Zasa jeden šťastný porod, doboha! A vraj je to oné- chlapec Má taký maličký Pohlavný údik A celý svet si vydychol Lebo tento vták Bude ukrižovaný pre radosť Poplačme si radujme sa Že žijeme dlhšie jako on
Ponechám tyto účelové literární poklesky bez komentáře. Ptám se ale arcibiskupa Duky, jestli toto všechno ví a jestli je si vědom modloslužebnictví, kterého by se mohl dopustit při až teatrálním organizování zádušní mše za VH v katedrále na pražském hradě? Lucifer zednářů se určitě šklebí ve zvrhlé radosti na celé nebe.
Pochybuji o tom, že by si VH jako údajný zednář přál zádušní mši a to ještě v kostele. Nepřál si to ani jeho velký vzor, humanista TGM. Zádušní mše za TGM se opravdu v katedrále nekonala. O tom, že celé toto „obrácení“ VH od humanismu (v centru člověk) k duchovnu (v centru Bůh) může organizovat jeho manželka Dagmar, bych vůbec nepochyboval. Jasným důkazem stavu mysle VH a jeho vyznání přece bylo jeho pozvání Dalajlámu těsně před jeho skonem do Prahy. Tomu, New Age náboženství, které nepřímo podporuje i Dalajláma, věřil a podporoval i VH.
Kruh se uzavřel.
Zemřel VH v požehnaném věku 75 let. Odešel z tohoto světa, jak musí každý smrtelník. Každý člověk jednou musí umřít. Říkanka, že (lidská ) „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí), je ve své podstatě k smíchu. Člověk nerozhoduje o Pravdě. Člověk může Pravdu jenom hledat. Naopak, dostal ve svém vědomí (duši) kromě rozumu ještě svobodnou vůli, aby se mohl svobodně rozhodovat o svém životě. Činil tak bezpochyby i VH, jen jeho slova se často a zásadně neshodovaly s jeho skutky…
Ó, Bože, pane všehomíru, ať se ve všem stane Tvá vůle!
Exekutor může zajistit majetek v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce. Snad by se v takové situaci dal podat návrh na zastavení exekuce soudem pro její nepřiměřenost, popřípadě na odklad exekuce (pro tíživou situaci osob, bydlících v domě), nejlépe oba návrhy současně.
Ondřej Slačálek na facebooku vyhlásil soutěž o nejblbější text k úmrtí Václava Havla a rovnou ťal do živého a přihlásil do ní "horkého kandidáta", článek Jiřího Peňáse. Má pravdu - Peňásův text zní silně ironicky - bohužel autor svou přehnanou sentimentalitu míní zcela vážně.
