Tlupy oslavují
Za poslední týdny roku 2012 a začátkem tohoto nového roku se, ač to tak nevypadá, udály v naší společnosti velmi významné skutky, jež poznamenají tuto zemi na mnoho a mnoho let. Nejprve v den výročí bitvy na Bílé Hoře, jak pravdivě zpíval Karel Kryl "farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky", se farář konečně dočkal svého mamonu. Posléze se na sklonku roku zastupitelé naší obce rozhodli, že tunel v místním TJ Spartak zaplatí občanstvo ze svého. Korunu všemu nasadil Klaun na hradě, když nenápadně osvobodil a zrušil případné dokončení vyšetřování megatunelů, počínaje vykradení bank (Union banka, IPB atd. atd.), ale i kampeliček např. na ostravsku a korupčních megakauz.
Vanitas vanitatum et omnia vanitas
Rozhodli jsme se, že i my přispějeme všem devastujícím tlupám svou troškou do mlýna a nebudeme nadále sledovat jejich rejdy, kterak pustit společnosti žilou, i když v některých případech nám to bude líto. Veselo určitě bude například kolem převodu veškerého nemovitého majetku TJ Spartak na obec Mikulovice, včetně rozhledny Zlatý Chlum. Věrným čitatelům přinášíme poslední zamyšlění o smyslu společenství. Bude to ovšem úvaha staromilná, jako z dob, kdy k nám morálka a charakter neměly zákaz vstupu.
|
a |
Co jest obec ?
Kdyby tak člověk jen po naší milé vlasti cestoval a všeliká místa a místečka navštívil, a pak odpověděti měl na tuto otázku, musel by asi říci: »Obec jest místo plotem ohražené, nad každými dveřmi jest numero, v jednom domě bydlí rychtář, v jednom švadlena, v jednom slouha a v prostředku je louže.«
Nic víc? - Nic. - A proč tedy jsou ty domy a chalupy pohromadě? Nevím věru, leda snad proto, aby, když jedna chytne, i ostatní lehce shořeti mohly. To by byl ovšem malý prospěch obce, ale jinak to není. Lidé jsou pohromadě, bydlí jeden vedle druhého, v jedné obci, v jedné společnosti, ale nepomyslí a nevědí proč a nač.
Nespácháme křivdu, řekneme-li, že snad z tisíce jednomu z našich krajanů nenapadlo, proč tak asi vedle sebe ve společnosti, v obci žijeme, proč nesedí každý člověk a každá rodina sama o samotě od ostatních vzdálena a oddělena. Věru bychom, museli pochybovati o důstojnosti lidské, kdybychom náležitě a přísně vypočítávati a považovati chtěli, co člověk buď dělá neb s sebou dělati nechá, nevěda proč a zač.
|
 |
Diagnóza společnosti aneb
kterak tlupy škodí a ubližují
Ihned po v roce 1990 se k moci pod lživými hesly dorvala smečka tzv. politiků. Mnozí z této tlupy setrvaly na svých pozicích dodnes (až neuvěřitelné!), využívajíc různé rejdy, až po politickou turistiku, v našich krajích nesmírně oblíbenou. Přiznejme si tedy otevřeně, že naše společnost už vznikala obrovskou lží, nemajíce nic společného s veřejně proklamovanou láskou a pravdou. Dnes jsou to hesla opravdu úsměvná. Na politickou scénu se dostávají zakomplexovaní provinciální maloměšťáci, kterým se svět přeměnil v jakýsi Dům služeb s tenisovým hřištěm a hokejovým kluzištěm. Je to tlupa lakomců, kteří nedokáží vymyslet jiné volební hesla než negativní (nedáme, nedovolíme, nepřipustíme). Je to bratrstvo, která si nepřeje, aby veřejné služby provozoval stát, ale nedokáže své oligarchy přimět k tomu, aby to tedy dělali sami, a vytvořit k tomu zákonné podmínky.Dobře vědí, že oligarchové to dělat nebudou, protože si konzervativních hodnot společnosti a klidného života neváží. To jediné, co se politickým zástupcům podařilo ve společnosti prosadit, je pánský oblek s kravatou, jako běžné oblečení u mladých mužů. Když se jen podíváme na tu přehlídku svetrů v Listopadu 1989 a na jakoukoli dnešní veřejnou sešlost, je to pěkný a zdařilý výsledek. Jen nevíme, jestli se na tom dá postavit obecně užitečný politický program?
...pokračování ZDE
|
Pouhé pohromadě bytí, vedle sebe bytí beze všelikého vědomí, bez vzájemnosti není ještě obec, a nejlepší příklad takové společnosti vidíme při stádě, které hnáno jsouc kamkoli od pastýře svého, ačkoli opravdu ve společnosti žije, přece žádných výhod z toho neužívá, ba naopak ještě škodu trpí, jelikož jedno druhému jen pastvy užírá a překáží.
Nemůže se tedy stádo nazývati obcí, protože jeden člen druhému nepomáhá, protože nemají společného účele svého. Tak též by se obcí nazývati neměla vesnice neb městečko, kde lidé pouze vedle sebe bydlí, toliko sobě překážejíce a škodíce, aneb aspoň žádného šlechetného vyššího společného účele nemajíce.
Proto jest obec, jest společnost, aby co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly: pásti se ale může každé zvíře samo, k tomu nepotřebí stáda. Stádo jest jenom pro pohodlí pro zisk pastýře; ale obec má býti pro pohodlí, pro zisk všech.
|
a |
Člověk horší zvířete
Dobré příklady obce vidíme jen při tvorech, které nerozumnými jmenujeme, bezpochyby proto, že my jim sami nerozumíme: při mravencích a včelách. Tu nejlépe poznati můžeme užitek pravé obce, pravé společnosti, když vidíme, jak veliká díla provedou tak maličcí tvorové společně. Ba ještě více tvorové tito by bez obecného společenského zřízení ani obstáti nemohli, tak velice již do jejich přirozenosti vložen jest pud obecenský, společenský. V tom ohledu tedy i samého člověka převyšují, který často dokonce osamotněle žije, neznaje ani dobrodiní společenských svazků. A kde i člověk opravdu zejména v obci žije, jak častokráte jej vidíme zanedbávati buď úmyslně neb z netečnosti všeliké povinnosti a výhody občanské, jak často ještě ostatním spoluobčanům svým na zkázu a na překážku bývá?
Na dvou velikých hlavních základech vystaven jest veškeren lidský svět, Schiller jej jmenoval, hIad a lásku, my je pojmenujeme, náklonnost ( poněvadž se již u nás láska béře jen ve smyslu sexuálním ) a užitek, a stavíme náklonnost jen honoris-gratia na první místo, neboť v opravdivém světě skoro vždy na něm užitek (hlad) stává. Cokoli člověk dělá, činí buď z náklonnosti neb pro užitek (leda by nic nemyslil a dělal všechno nevěda proč, mechanicky), a blažený ten, kdo všechno užitečné činiti může z náklonnosti, a komu všechno, co z náklonnosti učinil, užitečné jest.
|
 |
Tuning - nejblíbenější činnost tlup
Tuning, neboli vyladění je snad největším koníčkem tlupařů, a tak nám vyladili právní řád, sociální skladbu společnosti, ekonomiku, zemědělství, průmysl i veřejné služby. V mnoha oblastech říci by se dalo, že už je doladěno. Dotuněno. Nezapomínejme ani na regionální tlupy, kterak nám vyladili historii, životní prostředí osázené cedulemi, hromadnou dopravu či pracovní možnosti. Mnohých dalších doladění se jistě ještě bezpochyby dočkáme (reginálním tlupám se budeme obsáhle věnovat později). Vytuněna je i práce hlídacích psů demokracie - dříve "novináři" zvaná, servilita jejichž, dnes snad už nemůže překonanou býti. Vyladily se i pojmy jako charakter, morálka, slušnost i spravedlnost, jakožto pravda, čest i zodpovědnost, a to do ztracena kam náleží.
Čí talíř mají v oblibě ?
Ať zde zmíníme to či ono seskupení, jedno přece společné mají. Petr nebo Pavel, politik, fotbalista či historik z veřejných zdrojů rádi mlsají. Stejně jako miminka jen sají. Až se chce položit otázku, kolik cecků vlastně stát, potažmo obec má, že na nich stále stejné viseti vidíme ? Toky ekonomiky jsou již odladěny. Na občanstvo se nedostává. Jeho potřeby v zapomnění upadají, leč sám si je financovati musí. U občanstva opačný tok oproti výše zmíněným sledovati možno, a sice pouhé dojení. Sání jest jiným určeno. Dojení občanstva na všech frontách intenzity nabírá, až věřiti se nechce, že ještě nevyschlo.
...předchozí ... pokračování ZDE
|
Zde stojíme při základním uzlu člověčí bytosti, při egoismu (pro užitek) a při mravnosti (z náklonnosti). Co jest vlastně egoismus (sobectví), přetěžké to určení, a nižádná lidská moc udati nemůže při jednotlivých činech hranice mezi egoismem a mravností. Člověk může nejkrásnější činy vykonati z nejšpinavějších , z nejzištnějších a nejnemravnějších pohnutek, a naopak dobrý úmysl může před světem platiti za zlý ! A proto by nebylo dobře snovati základy veřejného zřízení obce na pouhé náklonnosti, na mravnosti, z té příčiny, že lidský bystrozrak dobře provedené pokrytství proniknouti nemůže, a tedy by od sobeckých chytráků, vydávajících se za nezištné obětovavé muže, přečasto šizen býval. Jenom rodina, tato malá obec, jest výhradně založena na náklonnosti, poněvadž se v ní, jakožto vždy pohromadě žijící, pokrytectví mnohem tíže provésti dá, ačkoli i tu máme mnohé ošklivé příklady.
Každá dobře zřízená obec musí být ale jen založena na užitku a sice na užitku všeobecném. To jest každý jednotlivec musí z toho užitek míti, že v obci žije, sice jest tato obec špatná. Každá obec jest jakési omezení svobody jednotlivců, člověk právě tím, že do obce vstupuje, k rozličným povinnostem se zavazuje, které by sice jinak (jako pouhý člověk osamělý aneb v rodině živoucí) neměl, a k těmto povinnostem zavazuje se dobrovolně jen proto, že z toho spolku, od té obce za to větší užitek očekává. (Nebereme zde užitek jen ve smyslu nejhrubším.) V obci platiti musí zásada: Něco za něco, nic za nic, a čím více se obec drží té zásady, tím dokonalejší jest.
|
a |
Aby nám nikdo zle nerozuměl, musíme doložiti, že náklonnost, obětavost atd. (co se patriotismus zve), nikterak z obce nevylučujeme, tyto vždy v obci budou a býti musí, ale jenom že nahodile a tak, aby obec sama na nich založena nebyla, aby nechtěla obec státi a vzkvétati patriotismem a jinými dobrovolnými skutky občanů. Neboť každý nahlížeti musí, že by takový základ při známé povaze lidského ducha jen slabý a nejistý ba nanejvýš nebezpečný býti musel. Samo sebou se již rozumí, že nemůže býti žádná obec jenom k prospěchu (pro užitek) jednoho neb několika málo osob, sice by přestala býti společností. Když se jakákoli společnost a k jakémukoli účelu sestoupí, není sice zapotřebí, aby každý jednotlivý člen té společnosti stejné obtíže nesl, t.j. stejně k společnému účelu přispíval, to však nevyhnutelně při každém spolku býti musí, aby každý člen v tom poměru užíval společných výhod a užitku, v jakém poměru nese společné obtíže, totiž aby ten, kdo více přispívá, zase větší podíl bral z vytěženého, sice jest společnost založena na nespravedlivosti.
Totéž i v obci musí býti, poněvadž i obec jest společnost. I v obci tedy má ten, kdo více přispívá k obecnímu dobru, buď si to penězi (daněmi) nebo prací svou, aneb jiným jakýmkoli způsobem, větší podíl dostávati z výhod obecních. Aneb obráceně řečeno, kdokoli chce v obci větších výhod užívati, musí i větší obtíže nésti k obecnému dobru. Darmo aneb zpoIodarmo užívati všelikých výhod a užitků na cizí útraty a na cizí obtíž jest nedůstojno čestného člověka, jest buď lupičství aneb nectné darmochlebství.
|
 |
...předchozí ... pokračování příště
|
|