Od našeho pravidelného přispěvatele a redaktora Ivana Mátoháčka. Jak jistě víte již od minulého čísla, náš redaktor se vydal na cesty po spřátelených obcích nejen v rámci naší republiky,ale i v zahraničí. Tentokráte dorazil do nejmenované stejnojmenné obce v naši krásné zemi. Mikulovic je v ČR šest.

A zde je již slíbená reportáž.

Den první - příjezd.

Vážení čtenáři, po příjezdu do stejnojmenné nejmenované obce jsem byl bouřlivě přivítán na místní zastupitelstvu. To samo o sobě by nebylo nic tak moc zvláštního, ale přijetí bylo opravdu skvělé, byl jsem pohoštěn, napojen, v rámci konverzace mne vyzpovídali copak mne trápí, co mne těší, jak děti a podobně.

Prostě super. prý kdyby mi u nás chyběla práce, že by pro mne určitě něco našli. Tak jsem si říkal, sakra, tady mají ráj na zemi. Takhle kdyby to chodilo u nás, to by bylo skvělé to by se to žilo. A v rámci seznamovačky, jsem si nejvíc padl do noty se starostou a jedním zastupitelem, je to takový jeho píár a poradce aby "nenarobili marasu" jak by řekli ostravaci. A než mi stačili povědět svoje přezdívky , kterými je můžu nazývat, tak tam došel jakýsi syneček, no syneček, měl skoro dva metry, a s prosíkem na starostu, jestli by prý mohl na zítra jaksi zorganizovat odrhnutí sněhu v té části obce, kde on bydlí, že prý musí do práce a že už dva dny mu nejel autobus.

Takto rozčíleného chlapa, jak toho konšela jsem už dlouho neviděl, ten ho zpeskoval, ten mu dal, že prý jiní se do práce dostanou a proč ne on, a že má jezdit na kole a že cesta stejně není obecní ale krajská. Syneček ztichnul a potichu se omlouval, že on stejně chodí pěšky bo k nim poslední autobus jede ve tři, on prý dělá na směny ve mlýně a tak stejně musí chodit pěšky. A tak s nálepkou lenochoda se synek odebral do svých končin lesem a pan starosta-zastupitel se jal uklidňovat, mezitím co jsem ho přezdil Bububu.

 

No a jak jsem z toho zacházení s občanem začal být trochu rozpačitý, tak si toho všiml ten můj druhý spřízněný obyčejný zastupitel, a jal se mi situačku ozřejmit. Víš, já tam bydlím též, co ten chlapec, no fakt se tam dostat je zázrak, ale my ta tu část serem, ty jako cikán bys to měl chápat, bližší košile než kabát,ne ? Na pár vašich jsme dostali 6 mega, a na bílou lůzu nic. Heh, ve mne hrklo, krve by ani chirurg nenašel, a pak mi to došlo. Po cestě jsem se stavil u spolužáka, trochu jsme to přehnali s grilováním a já byl přičmoudlej a neumytej. No toto. Tak mně mají za roma.

 

Den druhý - umyl jsem se

Ráno jsem se probudil jako batole, chlapci mne ubytovali v opravdu luxusním hotýlku co mu říkají "Spolu žijeme 2011 - jen manžel nesmí být zdravý". Fakt pohoda, jen mi trochu kazilo náladu ,že hned zrána poznají, že nejsem rom, a že se spletli. A taky že jo. Byli už fakt fest odměřeni, jako bych taky žil v té zapadlé části jejich obce kde ani ti romové nejsou. Ale nicméně mne nechali se nimi pohybovat a učit se těžké dřině zastupitele. Tomu píár ( rozuměj PR ) obyčejnému zastupiteli jsem začal přezdívat Brekeke, nějak mi to pasovalo k Bububu. Prvý pestrý zážitek s nimi bych nazval Noemova archa.

Bububu: Poslouchej Brekeke, jsme to zas trochu upálili s těma dotačkama na povodně, to musíme trochu promedializovat, vyšperkovat, líp prodat, ať zas příště něco dostanem.

Brekeke: To myslíš, jak jsme z prachů na povodně dali opravit cesty na kopci ? Do toho bych moc nevrtal, nebo si toho někdo všimne, a budem jediná vesnice kde mají povodně na kopci a pod ním v údolí nic.

Bububu: Nebuď malicherný, myslíš že Pražák ví na co cpeme dotačky, a že Bukovec je na kopcu ( poznámka reportéra Ivana Mátoháčka - naprostou shodou okolností má tato nejmenovaná obec stejnojmennou část a rovněž na kopci )?

Brekeke: No Pražák možná ne, ale místní to budou vědět. To bych do našeho týdeníku nepsal. Nedráždil bych tygra bosou nohou.

Bububu: Jen to tam pěkně vlep, už jsi zapomněl kolik a jakých kokotin jsi tam napsal, a nikdy tě to netrápilo. U místních nám projde vše, to jsou ovčani pod tlakem a ne občani svobodní. U nás klidně i voda teče do kopce, když chcem. A poslyš Brekeke, jak tam tak píšeš, ne aby tě napadlo, že když se jedná o dotačku abys tam někdy napsal, že část té dotačky se platí z rozpočtu obce. Měj na paměti, že místní ovčani jsou přesvědčeni, že dotačka je zadáčo, nic je to nestojí. Bacha na to Brekeke.

Brekeke: Máš pravdu starosto, dám to tam. A na co bychom měli ještě odvést těžkou práci píár? Poďme poslat exekutory na ty malé neplatíče polatků což ? To bude dobrý trik ne ?

Bububu: Jo, ale nejdřív mi píchni s halou jak moc je vytížená.

Brekeke: Myslíš jak má enormní spotřebu energie, nebo jak je fest dobitá podlaha za půl roku provozu ?

Bububu: Pitomče, o tom samo drž hubu, ani muk. Ale piš že je tam furt plno, a už moc nezdůrazňuj že pokud tam vůbec někdo je, tak že je přespolní. Mnozí naši ani neví kde to je, a tak nemusí vědět, že na tu stavbu dal každý včetně kojenců 3703,- a ročně tam ještě přispívá na provoz 370 kachlí, aniž by tam kdy byl.

Brekeke: Tak se nezlob Bububu, všechno to splním a ještě tě vychválím s těmi odpady, než pošlem ty exekučky , jak fajn hospodaříš, a abych si tě udobřil, tak nenapíšu že ve vedlejší obci jim za poloviční cenu odvezou čtyřikrát tolik odpadu jak u nás, a o té druhé sousední taky nenapíšu, sakra, jak nad tím tak přemýšlím nebudu psát o žádné jiné, bo jsme fakt nejdražší v okolí, stejně jak s tou daní z nemovitosti, sakra. Bububu, je prosím tebe ještě něco o čem můžu svobodně a pravdivě napsat ?

Bububu: Hele Brekeke, moc se v tom nepitvej, vždyť přece pokud vím, máš dva syny ne. Vždyť přece píšeš právě tak, aby i oni zůstali žít v tvé chaloupce, v naší obci, užívali si výdobytků poctivé práce svých předků. Vždyť kde jinde by jim bylo lépe, než zde, bez spojení, bez plynu, bez vody, bez kanalizace, s kalamitou, s halou, s mnoha hřišti, se squashem, s cyklotrasou ?

Zde končí den druhý v nejmenované stejnojmenné vsi, odposlechnutým rozhovorem mých dvou přátel brekekeho (zastupitel) a bubueho (starosta). Tímto se pro dnešek loučí Váš zuřivý reportér na cestách Ivan Mátoháček, další pokračování z pobytu očekávejte v brzké době.

< Předchozí		Další >