A teď tu naši ! Aneb jak jsme táhli sportovní kluby za tři litry denně.

Tak v následujících dnech oslavíme, nebo si popláčeme nad rokem provozu něčeho, co mělo mnoho různých názvů a nakonec se z toho vyklubala obyčejná sportovní hala. Tak slavit budou asi především všichni, kdo nebydlí v Mikulovicích, a to zvláště proto, že být mikulovičákem znamená přispívat na provoz haly 3.013,- Kč každý den, včetně sobot a nedělí. Takovéto neskryté finanční toky se dají vysledovat v hospodarění obce od 24.června 2010, kdy bylo multifunkční centrum pro sport a volný čas nezaměstnaných mikulovičáků otevřeno, do dnešního dne. Tedy loni za půl roku 700 papírů a letos ( ještě není polovina roku ) 400 papouchů. Bylo by zajímavé vědět, čeho nateklo do haly víc jestli vody z špatně instalované klimatizace nebo prašulí ? Radovat se pak jistě budou i bezpáteřníci, nekritičtí mediální papouškové a podobní tvorové,  jímž nedochází, že tuto částku si musí nachystat na doživotí a to povýšenou o inflaci a nárust cen energií a služeb.

A kdo si popláče ? No především všichni slušní občané, jimž rozpočet neumožní žít a užívat služeb důstojných 21.století. Na ty jaksi nezbývá. A tak jmenujme za všechny alespoň historiky, kteří žijí coby kamenem dohodil od tzv. " jedárny ", ovšem jejichž vytížení a nevědomost jim neumožňuje na problém upozornit. Musí tedy pít vodu z vlastních zdrojů, kontaminou  zřejmě DDT, PCB a podobnými svinstvy, jelikož mají sklad těchto látek kousek nad svým domem. Stejně tak ronit slzu může jistá fanatická ekoložka, která neváhá proniknout s traktorem na soukromý pozemek souseda pro jakýsi kámen, aby udělala za dobře svému občanskému sdružení, a jejíž studánka s kdysi pitnou vodou spadá rovněž do území pod Jedárnou. Reportáž z jedárny připravujeme.