Česká ghetta vznikají v posledních letech při mnoha českých městech, ale také některých obcích. Nejvíce chudinských ghett vyrůstá v chudých regionech v severočeském a severomoravském pohraničí. V Česku však neexistuje kraj, kterému by se tento fenomén „nové chudoby“ vyhnul.

Chudinská ghetta obývají rodiny a jednotlivci s nejnižšími příjmy, mnohdy závislí na sociálních dávkách, vesměs dlouhodobě nezaměstnaní. Lidé tu mají ztížený přístup k institucionální pomoci, jsou odříznuti od společnosti a společenského života.

Život v těchto lokalitách je frustrující. Lidé tu žijí ve stavu celkové letargie, nejsou s to si pomoci vlastními silami, často ani nevědí jak. Volí krátkodobé životní strategie, cílené jen na uspokojení základních potřeb. Nerozumějí společenskému prostředí a společenským normám. Žijí v pocitu ohrožení a strachu ze změn a nových věcí. V rámci takových společenství vzniká svět pravidel a hodnot, které jsou daleko od těch většinových.
  Lidé z ghett postupně přijímají pozici nejhůře postavených lidí ve společnosti, byť většina z nich touží sociální dno opustit. Jejich životní strategie se zjevně odlišují od strategií zaměstnaných, úspěšných sousedů. Jsou vnímáni jako jednolitá komunita obtížně přizpůsobivých lidí. Takové místo lze považovat za ghetto.

Existuje sada ukazatelů, podle nichž lze zjednodušeně popisovat ghetta. Uzavřenost společenství vůči okolí, ze které dále vyplývají:

• Prostorová segregace (nedostupnost infrastruktury, zástavba na kraji měst, ve vybydlených lokalitách či dokonce daleko za městem)
• Nekvalitní domy , znečištěné, často bez řádné péče majitele
• Nekvalitní až havarijní komunikace na okraji zájmu obce i státu
• Nedostupnost zaměstnání a vzdělání (ať už prostorová, či sociální)
• Nedostupnost úřadů (objektivní i subjektivní)
• Nedostupnost lékařské péče (objektivní i subjektivní)
• Špatná až neexistující dopravní obslužnost
• Špatné hygienické poměry - nedostupnost kanalizace, pitné vody, plynu ...
  
• Vysoká až úplná nezaměstnanost
• Napětí mezi obyvateli ghetta a okolím
• Extrémní daňové povinnosti vůči státu a obci, nijak nezohledňující reálný stav lokality ghetta

Pokud některá z výše uvedených charakteristik při popisu místa není splněna, neznamená to, že se nejedná o ghetto. Každé místo je specifické, a mnohdy stačí jen některé z uvedených charakteristik, abychom je mohli nazývat ghettem.

Prostorové vyloučení

Dobrovolné bydlení na samotě nebo v domě na okraji města či dokonce za ním lze jistě také nazývat prostorovým vyloučením. V případě ghett se jedná zpravidla o prostorové vyloučení vynucené, nechtěné, znevýhodňující jeho obyvatele proti jejich vůli.

Lidé z ghett musí kromě své špatné sociální situace, která jim neumožňuje uspět ve společnosti, řešit ještě problém prostorového odloučení. Prostorově vyloučená ghetta mohou být těžko dostupná, chybí i ostatní infrastruktura, plynovod, někdy i přívod teplé vody v případě Kolnovic i obyčejné pitné vody. Do těchto míst může být ztížený přístup kvůli neexistující veřejné dopravě, nebo je sem vypravováno jen málo spojů, které navíc jezdí jen ve špičce.

Obvykle tu nebývají obchody, a pokud vůbec ano, mají drahé zboží. Může tu chybět základní škola, nejsou tu žádné pracovní příležitosti. Je odtud daleko k lékaři i na úřady.

Prostorové vyloučení s sebou přináší také nižší kontrolu a  míru udržování společných prostor, což vede k další izolaci, uzavírání lidí do svého soukromí. Společná prostranství v ghettech mají jen málokdy určeného správce a jsou přelidněná. Většina lidí tu proto udržuje pořádek jen ve svých bytech a o společné prostory nepečuje.

Sociální vyloučení

Pokud člověk přijde o zaměstnání, ocitne se v krizi, vyhoří, onemocní, stane se obětí trestného činu apod., je nucen zvýšit úsilí, aby se jeho životní situace stabilizovala. Někteří lidé s v takové situaci neobejdou bez cizí pomoci, obrací se pro ni k rodině a nejbližším přátelům nebo k různým institucím. V takové chvíli jsou na jistou dobu vyvázáni z některých společenských struktur.

Lidé, kteří v krizové situaci setrvávají dlouhodobě, se ocitají v ohrožení sociálního vyloučení. Nejohroženější jsou ti, kteří se dostávají do více krizových situací najednou, nebo ti, kteří jednu krizi nedokázali vyřešit a nabalují na sebe další, související problémy.

V ghettech žijí zejména lidé, kteří se v krizi (sociálním vyloučení) ocitli již před delší dobou a nejsou s to se z ní vymanit, ale naopak se tato krize prohlubuje a transformuje také do dalších oblastí života. V sociálním vyloučení dobrovolně zůstává jen nepatrný zlomek lidí. V ghettu nežijí ti, kteří tam žít nemusí.

Tvoří lidé v sociálním vyloučení komunitu?

Obyvatelé ghett jsou strukturováni stejně nebo dokonce více než ostatní obyvatelstvo ve městě. Také ghetta mají své elity, střední třídu a spodinu.

V ghettech lze pozorovat dva protichůdné jevy. Chudí lidé se obvykle díky nižší schopnosti obstát na trhu práce tolik neorientují na osobní úspěch a útěchu a zázemí nalézají ve společném rodinném životě. Ani ten ale nebývá harmonický - dlouhodobě nezaměstnaní lidé, bez úspěchů a osobního rozvoje těžko udrží rodinnou harmonii a pohodu. Při hmotném nedostatku ( někdy až boji o přežití ) se však lidé snaží sebezáchovně domoci lepšího postavení a větší šance na úspěch na úkor ostatních. V ghettech proto často panuje vysoká konkurence. Zejména ti, kteří cítí, že patří mezi elity ghetta, se od střední třídy a spodiny v ghettu distancují a snaží se stýkat se spíše s lidmi s vyšším společenským postavením, tj. zejména s lidmi mimo ghetto. Realitu ghetta neuznávají a v okolní komunitě maskují, či ignorují a přecházejí. Tento jejich postoj ghetto ještě více zdaluje civilizaci, zvláště pokud jsou volenými zastupiteli nebo novináři, neboť sociálně nevyloučená většina se domnívá že v ghettu je vše v pořádku a užívá si radovánek.

Lidé žijící v českých ghettech hospodaří s velmi podprůměrnými měsíčními příjmy. Nejenže nemají žádný větší majetek a úspory, ale jsou existenčně ohroženi každým mimořádným výdajem. Chudí lidé, kteří si nesou nálepku nejhůře postavených členů společnosti, jsou bez zaměstnaní a perspektivy, nedosáhnou na jakýkoliv standardní způsob půjčení peněz. Ani nejsou schopni investic, které by v budoucnu zúročily počáteční vložený kapitál.

Naopak jsou vystaveni nejvyšším možným poplatkům a daním ze strany státu, obce, či monopolních poskytovatelů služeb, takže životní náklady zde jsou podstatně vyšší než v sociálně nevyloučeném okolí.Ghetto rovnež významně trpí tím, že oficiální zástupci státní moci nechtějí přiznat jeho existenci, kdy mnohdy vzniku ghetta sami svými rozhodnutími výrazně přispěli, a nechtějí obyvatelům ghetta dát najevo, že se s nimi nepočítá a mají sami tento prostor vyklidit, jelikož je určen k vybydlení a investice budou směřovat jinam.

Sociální analýza kolnovického ghettta bude následovat již příště.

Toto rozhodně není ilustrační foto. Je zde zachycen aktuální stav nedaleko bydlište jednoho z mikulovických zastupitelů. Jeho fotografie naleznete například zde. Ovšem zřejmě časové a jiné vytížení mu nedovoluje dojít dále, než za plot k sousedovi.

< Předchozí		Další >