Nad Moravou přelétá černá Vrána
Jsou Vánoce, zabavují Ježíškovi jesle.
Kapky deště padají za límec.
Armádě spásy chybí ubytovny.
Tolik nemrzne, a přesto je zima.
Ztemnělým městem zní klapot koňských kopyt.
Matky odhazují své děti a rvou si vlasy.
Satelitní městečka jsou dokonale prázdná.
Všechny bavoráky stojí pod Hradem.

Někde se válčí a lidé umírají.
Nedostává se sester Boromejek.
Bezdomovci bez králíkáren rvou se o poslední lepenku.
Po jejich mostě Ritz, pochodují vojáci.
Lafeta se prohýbá pod těžkosti lží.
V prázdných továrnách bloudí psi.
Nezaměstnaní už zase čekají pokorně na žebračenku.
Jejich zbytečné ruce vyplňují tiskopisy providentu.

Ovce jsou vzácně černé.
I vlci se oděli do černého.
Bečí stejně.
Že slunce nevyjde.
Nedávno nad naší zahradou bílé čáry, plné pumovnice.
Bídná juhoSlávie.
Zaťaté pěsti,
na stromě Špačci pějí Guta Jarkovského.

Právě dnes zazdívají poslední dveře nemocnice.
Doktoři z hor prodávají léčivé čaje postižené zemi.
Chybí mi deset korun na lepší kloub.
Řada filozofů čeká na cenu míru.
Marně, pořadníky jsou narvány až po okraj.
V místech, kde stával Bagdád, leží zoufalá bota.
Kdesi pod Pamírem vybuchují divné světlice.
Pod jednou z nich zemřelo tisící dítě.
Neznalo absurdní hry.
Neznalo největšího Evropana.

Báseň, inspirovanou českou současností, poslal do Britských listů anonymní autor, který se podepsal Ladislav. Normálně nevydáváme anonymní texty, dnes činíme výjimku. Přesto bychom ocenili, kdyby se autor k básni přihlásil a podepsal ji vlastním jménem. JČ