Rěč bude o srovnání území "Za hranicemi všedních dní" ( jak zněl oblíbený reklamní slogan čedoku ) a naší reality. V současnosti v tolik oblíbeném Německu funguje 27 systémů místních měn založených na vydávání spotřebitelských kupónů a dalších 35 stojí těsně před spuštěním. Úspěšnost místní měny potvrzuje i prostá statistika: bavorští spotřebitelé loni nakoupili za chiemgauery zboží a služby v hodnotě téměř 5,2 milionu eur, což představuje meziroční nárůst téměř třicet procent.

Chtěli tělocvičnu, zavedli si vlastní měnu - aneb není učitel jako učitel

Německý učitel se rozhodl financovat výstavbu nové tělocvičny výtěžkem z používání vlastního platidla. A jeho projekt chiemgauer uspěl. Příběh dosud nejúspěšnější německé místní měny se začal psát v roce 2002. Christian Gelleri, učitel z waldorfské školy v jihobavorském městečku Prien, rozhodně neusiloval o zpochybnění světového finančního systému, potřeboval jen sehnat peníze na stavbu školní tělocvičny.

Se svými žáky proto začal tisknout papírové poukázky, které měly platit v okolí jezera Chiemsee, v oblasti zvané Chiemgau, namísto eurových bankovek. Zrodila se měna chiemgauer, při jejímž přijímání se místní firmy zavázaly školnímu spolku vedenému Gellerim věnovat tři procenta z každého u nich utraceného obnosu v lokální měně. Výtěžek pak směřoval na stavbu vytouženého sportovního zařízení. (pozn. chtějí-li u nás takovou či makovou tělocvičnu, hřistě, kluziště, víte jak to chodí)

Základem úspěchu je komunitní projekt

Pravidla fungování chiemgauerů vytvořená Gellerim odpovídají ostatním systémům místních měn založených na teorii svobodného hospodářství ekonoma Silvia Gesella: Peníze jsou prostředkem směny a nemají se hromadit. Proto i chiemgauer ztrácí každé tři měsíce dvě procenta své hodnoty. Po uplynutí této doby je třeba zakoupit kolek, jenž obnoví původní hodnotu poukázky.

A právě tento rys zpočátku odrazoval některé spotřebitele od akceptace poukázek. „To je prostě tabu, protože peníze se přece musejí zhodnocovat. Ale peníze ležící na kontě nemají pro společnost žádný význam. Naopak, aby prospívaly regionu, musejí zůstat v oběhu,“ řekl Gelleri letos v červnu v rozhovoru pro časopis National Geographic Deutschland (NGD). Jak tedy Gelleri lidi přesvědčil? „Pomáhá, když se prospěch z přijímání poukázek pro místní firmy naváže na nějaký komunitní projekt, to lidi nadchne,“ uvedl pro NGD Gelleri.

Spokojení živnostníci

Udržet v chodu takový rozsáhlý systém vyžaduje hodně času. Gelleri se proto vzdal povolání učitele a dnes je předsedou sdružení Chiemgauer, které oběh stejnojmenných poukázek zajišťuje. Jen pro informaci – Gelleri dostává svou mzdu pouze v poukázkách chiemgauer. Sdružení vedené Gellerim dnes již nedohlíží jen na fungování systému spotřebitelských poukázek, ale také od roku 2007 nabízí svým členům možnost platit chiemgauery elektronicky a od loňska poskytuje v této „lokální měně“ i mikroúvěry.

To, čím se chiemgauer liší od konvenční měny, je to, že okamžitě ztrácí hodnotu, pokud ho neutratíte. Na rozdíl od tradičních peněz, které se dají spořit, je chiemgauer platný jen po tři měsíce. Jeho smyslem je, že se musí utrácet, aby tak podporoval místní ekonomiku.

„Cílem je propagovat regionální výrobce, kteří méně zatěžují životní prostředí. Je to ekonomičtější a ekologičtější, mít více prodejců v ulici než jeden velký hypermarket,“ řekl Martin-Christoph Ziethe, který oběh měny spravuje.

Pokud se peníze neutratí, dají se "obnovit" koupí známky, která stojí dvě procenta z hodnoty bankovky - a tak během jednoho roku klesne hodnota měny o osm procent. Obnovit se dají maximálně sedmkrát. To může vypadat odrazující, ale uživatelé jsou s tímhle systémem spokojení.

Angela Hambergerová z malého města Trostberg, vysvětlila, jak to funguje: "Můžete chiemgauer použít v celé řadě obchodů a podniků od kadeřnictví až po pekárnu. Stačí se jenom zaregistrovat do systému a jít do participující banky vyměnit si eura za chiemgauer. Za podporu místní komunity to stojí."

2,5 krát rychleji než euro

Při registraci uživatelé vyberou jednu z 230 místních charit a organizací, které dostanou tři procenta ze všech jejich transakcí v chiemgauerech. A devalvace? "Platila jsem to jenom jednou, a co znamenají nějaká dvě procenta?" dodala Hambergerová. A pokud jde o placení kartou, banky jako Kreissparkasse, Raiffeisenbank či VR-Bank poskytují transakční služby i směnárny.

Devalvace pomáhá urychlit oběh měny a podpořit utrácení v rámci místní komunity. Stoupenci chiemgaueru odhadují, že jejich měna obíhá téměř 2,5krát rychleji než euro. Účastnící se obchody a podniky platí jednorázový registrační poplatek 100 eur a měsíční poplatek pět až deset eur podle obratu.

Když mění chiemgauer na euro, platí pětiprocentní poplatek z transakce. Tyto poplatky slouží k financování nákladů na provoz schématu a zbylých 60 procent jde účastnícím se charitám.

Chiemgauerová síť rovněž poskytuje účastnícím se podnikům přístup na internetové stránky, a také zapojení do různých propagačních akcí, které mohou být značným bonusem. K dispozici jsou také bezúročné chiemgauerové mikroúvěry pro malé podniky.

A teď proč to nejde a hlavně nepůjde u nás

Celá filosofie a schéma fungování je v naší obcí a okolí přesně opačná. Zatímco na západ od nás si váží komunity, spolupráce, místních živnostníků a zdrojů, zde je vše naopak. Zde je místní ekonomika představována pouze nezřízeným výběrem státem diktovaných, pokud možno maximalizovaných poplatků a daní. Pozůstatky místních ekonomických subjektů, které se dopośud nepodařilo zlikvidovat outsourcingem se potácejí nad hranicí bídy, o nějaké podpoře či uvědomění si jejich významu pro region nelze ani hovořit. A tak v našem případě odolávají pouze dopravci, kteří nejsou naštěstí závislí na takto vedené "gemeinde".

Při zmínkách viz. výše o pekárnách nebo o tom, že mít více prodejců v ulici než jeden velký hypermarket si každý jistě uvědomí, že německá obec je jiný svět, jiné priority, jiné vztahy.  Po likvidaci místní pekárny, se pečivo u nás dováží ze šumpeska případně dopéká mražené přímo v prodejně. O obchodech byl celý seriál zde.

Outsourcing neboli vyzdrojování

Region mikulovicka a okolí je za poslední dvě desetiletí intenzívně a účinně vyzdrojováván. Je to cílený, koordinovaný postup místní i státní správy, jež právě naprosto likviduje to čeho si němci váží, a sice místní komunitu. Vše co lze zadat či obstarat v místě je zadáváno mimo území obce,regionu,okresu, a to co možná nejdále to jde. Stejně tak je to s pořízením čehokoli. Pokud byste Mikulovice oplotili, vyhladověli by jste je za pár dní, ovšem dříve by pravděpodobně pošli žízní. A tak je možné potkávat dělníky různých profesí zdaleka v barvách JHF, vodaře z Ostravy ( pamatujete co jich bylo v Mikulovicích ? ), zatímco místní živitelé rodin bloudí po pracáku, nebo dělají v předdůchodovém věku podomní prodejce. Pikantní je v lese potkávat dřevaře z Brna, zatímco nedaleký soused dřevorubec nemá do čeho píchnout.

Zemědělství

Pamatujeme tu slávu, když se Anglie opět v roce 1978 stala soběstačnou ve výrobě potravin, to bylo slávy. To však čechům nic neříká, a tak místo brambor máme krásně žluťoučké lány řepky, kterou následně cpeme kam se dá, resp. kam stát řekne. Zlikvidovali co se dalo. Domácí zabijačka ? Jedině čuník z Polska, zelenina Polsko, sýry Polsko, mléko - neplést s obarvenou vodou, Polsko, vejce Polsko, vepřové maso Polsko, hovězí maso Polsko, uzeniny Polsko. Benzín Polsko. A tak není divu že chytrý a nepodlézavý Lech co si nenechal zlikvidovat zemědělství a drobné živnostníky, jako jediné země EU po celou dobu krize má hospodářský růst, zatím co blbý Čech s Kraďouskem v čele živoří.

Gemeinde a podpora

Pokud je něco co v regionu je hodno oficiální podpory, musí to nutně spadat pod několik základních parametrů, dotace z Eurosojuzu, klerikální tématika, v ideálním případě spjatá s historií a jejími variantami, sportovními nebo krásně čezsky řečeno volnočasovými aktivitami. I zde platí, čím vzdálenější subjekt, čím nepotřebnější projekt, tím více muziky. Podpora se ubírá už tak zajímavými směry, že je to vidět i na rozpočtech obce např. zde. Zatím co v dobách Breakfestu v roce 2008 připlulo na poplatku ze vstupného do rozpočtu alespoň 35 tis. Kč, po letošním i ekonomickém fiasku podporovaných dobrodruhů brontů, nepřipluje nic. V gemeinde totiž panuje tragicky mylný názor, že tyto úlety čímsi přispějí k rozvoji obce.

Jsi náš ? Tak uvidíš ! Raději odejdi! Gemeinde: geh weg!

Naprosto odlišný přístup k místním a přespolním nejde přehlédnout ani slepci. Zatímco našinci jsou vysáváni poplatky a daněmi ve výších obvyklých v městských lokalitách, havířovské, kroměřížské nebo např pražské oragnizace zde řádí zadáčo. Ovšem není to jen o tom. Nejmohutnější signál je vydáván směrem k příštím generacím. Stávající úroveň a hlavně perspetivy života na sociálních dávkách, ženou masově mladou generaci zapojující se do života pryč a daleko z tohoto regionu - a to bez rozdílu! Jedna z posledních věcí, které například absolvent strední či vysoké školy potřebuje je možnost zahrát si futsal v jakési hale, nebo si počkat až z Ostravy, Krnova či Addis Abeby dojede fotbalista, zahrát si čutanou za Mikulovice. Může to být životní náplní pro hrstku důchodců, lákadlem pro facebookovou generaci nikoli! A oni na mikulovicku populární sdružení ovčané s jejich křížky ? To nestojí ani za komentář, při diskuzi s partou po dvacítce by Vám řekli, " Už to nehul kámo".

Kdo zhasne ?

Jak se říká poslední zhasne. Náš příklad jak se dá také dělat regionální politika, vyústí - a již je to vidět, v exodus mladých z regionu, v ještě větší - oproti nynějšímu stavu - zbídačení obyvatelstva. Tak se zeptejme, kdo tedy bude ten poslední, kdo zhasne a kdy k tomu dojde? Specifika Mikulovic, umožnily několik zvláštností, které proces zhasínání mírně oddalují. Existence bývalé vojenské posádky, následná vysoká angažovanost zaměstnanců u PČR popřípadě Celní správy znamená, že zde ještě nemalý počet lidí pobírá k důchodům nebo k platu tzv. výsluhu. To ještě nějakou dobu umožní udržet nad vodou jeden nebo dva obchody se základním sortimentem. Ovšem to nebude napořád a s předpokládaným úbytkem důchodců a neustále klesající jejich kupní silou, lze předpokládat že křivka nabere na strmosti. Poslední kategorií, která bude zachraňovat pozůstatky komunitních služeb, budou ti jež živíme čistě z našich daní. Budou to oni, kteří každou korunu co dostanou, nebo utratí nebo zaplatí na daních mají jen od nás, od prostých daňových poplatníků. Státní zaměstnanci. Jejich platová zařazení a tím i příjmy, které mají jako by žili např. v Praze, z nich u nás dělají horních 5%.  Nikam jinam se nepohrnou, měli by tam prakticky stejný příjem. Současný stav jim nadmíru vyhovuje. Ti jsou tedy za vodou a oni zhasnou.

Úschovna pavučin

Nedávno, když jeden kolega ukládal svého otce ( 82 let ) do domova seniorů, krásně tento proces nazval "dal jsem jej do úschovny". Ano náš původně krásný, živý, malebný region se již brzy stane poslední štací plnou takovýchto seniorů, o které se jejich potomci operující na druhé straně světa či republiky, nebo zcela bez zbytných prostředků nedokáží postarat. Nebudou mít sil ani prostředky na důstojnější podzim života. Již dnes je základním pravidlem, že příjem z důchodu je stejný jako žebrácká mzda vyplácená v tomto regionu o generaci mladším. Jak to bude asi vypadat až důchodového věku dosáhne tato generace ? A kdo vyzvedne tyto babičky a dědečky z úschovny ?

Strašidlo Hepyk

Dohasínání regionálního tepu života, však čeká ještě jeden akcelerátor. S příchodem Happy New Year ( Nový rok ) sem však štěstí nepřijde. Celá republika co není už ani banana, totiž opět vyšroubuje nutné životní výdaje mlčících ovčanů např. zvýšením DPH, které se projeví v cenách potravin i energií a služeb. Tentokráte nezlevní ani lokomotivy. Zdraží tak především potraviny, nealkoholické nápoje, vodné a stočné, teplo, městská doprava, knihy, časopisy a noviny. Vyšší DPH se dotkne také ubytovacích služeb, vstupného na kulturní akce, léků a zdravotnických pomůcek, stavebních prací, dětských plen nebo svozu odpadu. Kritická záchrana pro ty, jež nežijí ze státních platů, pak mohou být pouze nákupy v sousedních Hlucholazích, což následně opět podrazí nohy rozpočtu státu. Ovšem ten to tak chce, jinak by to nedělal.

Tak děti,

a to je ten rozdíl mezi němcem co podporuje svou komunitu, polákem, který neleze němci do análního otvoru a nenechal si zlikvidovat potravinový trh a čechem co držkou ryje zemi a němcům staví křížky. A zazvonil zvonec a  pohádky je konec.

< Předchozí		Další >