Stručné shrnutí hlavních událostí za sobotu a neděli

• V sobotu se policie v Alžírsku pokusila potlačit protesty, inspirované událostmi v Egyptě. Sobotní shromáždění na "náměstí 1. máje" v Alžíru skončilo střety mezi policií a demonstranty a zatýkáním. V sobotu večer vypnula alžírská vláda internet a facebook.
• Protesty se v sobotu konaly také v Jemenu.
• Vládnoucí vojenská rada v Egyptě zveřejnila podstatné ústavní změny. V sobotu zbila egyptská armáda demonstranty na náměstí Tahrír, posléze se za to částečně omluvila.
• Od soboty posílily protesty v Libyi, kde prodemokratičtí demonstranti ovládli i města v blízkosti Tripolisu. Rada bezpečnosti OSN vydala jednomyslné prohlášení o Libyi a uvalila na libyjské vedoucí představitele sankce.
• Pokračovaly protesty i v Bahjranu. Na námitky reportéra Davida Frosta v televizi Al Džazíra uvedl bahrajnský ministr zahraničí, že jeho vláda je prý inkluzivní a bude usilovat o reformy.
• V sobotu v poledne napadli ozbrojenci největší ropnou rafinerii v Iráku v Baiji.
• V Tunisku pokračovaly násilné střety demonstrantů s policií a vedly v neděli odpoledne k rezignaci ministerského předsedy.
• Při protestech v Ománu byli o víkendu zastřeleni dva demonstranti.

Proč tedy Libye a Kaddáfí ?

• 1951 - Libye je oficiálně nejchudší africkou zemí
• Kaddáfí v zahraniční politice utužoval vztahy s arabskými zeměmi. V roce 1970 se jmenoval premiérem i ministrem obrany a podařilo se mu vynutit zrušení americké vojenské základny na předměstí Tripolisu a britské vojenské základny v Tobruku. Do konce téhož roku vyhnal asi 20 tisíc obyvatel italské národnosti. Základem jeho hospodářské politiky bylo znárodnění ropných rafinérií. Zakázal také alkohol a hazardní hry. V době, kdy přebíral vládu, patřila Libye k nejchudším zemím světa; dnes má nejnižší podíl obyvatel žijících v chudobě z celé Afriky. Během jeho vlády stoupla gramotnost z 10 % na 88 %. Vytvořil zdravotnickou síť na dobré úrovni (před jeho nástupem k moci bylo 10 % Libyjců slepých, v některých oblastech polovina lidí trpěla trachomem, více než třetina kojenců umírala do jednoho roku). Průměrný věk dožití je dnes nejvyšší na kontinentě (muži 75 let, ženy 80 let; tedy vyšší než v České republice).
• 2010 - Veřejný dluh je druhý nejnižší na světě. Libye je členem OPEC a 15 největší exportér ropy.
• V roce 2002 stál u zrodu Africké unie, jejíž snahou je postupná integrace afrických zemí. Na summitu v Addis Abebě v únoru 2009, kde byl zvolen jejím předsedou, se vyjádřil pro projekt Spojených států afrických. - což se samozřejmě zemím těžícím z Africké chudoby moc nelíbí.
• V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století udržoval poměrně dobré vztahy se Sovětským svazem a dalšími zeměmi socialistického bloku. Odborníci z těchto zemí se výraznou měrou podíleli na budování libyjského ropného průmyslu a infrastruktury. Uvedené státy byly také hlavními dodavateli zbraní pro libyjskou armádu a letectvo během Studené války. Dnes jsou největšími dodavateli zbraní země Západu (Británie, Německo, Francie)

Jaké změny však nastanou po eventuální porážce Kaddáfího?

Nejdříve si je potřeba položit otázku: Byla libyjská revolta vyvolána sociálními problémy, jako nezaměstnanost a bída, což nám vnucují již zmíněná média? Libyjské obyvatelstvo má nejvyšší životní úroveň v Africe. HDP na obyvatele činí 6000 USD. Pokud jde o oficiální „Index lidského rozvoje“, který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN) a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další byl Tunis až  osmdesátý první. Při tom v roce 1951 byla Libye oficiálně nejchudší zemí na světě. Dva britští významní  žurnalisté David Bluntly a Andrew Lycett, kteří nejsou v žádném případě příznivci Libyjské revoluce museli napsat:

„Mladí lidé jsou dobře oblečení, živení a vzdělání. Dnes si Libyjci vydělávají v průměru na hlavu více než Britové. Nerovnost ročních příjmů je menší než ve většině států. Libyjské bohatství je rozděleno spravedlivě v celé společnosti. Každý Libyjec má zajištěno bezplatné (a často vynikající) vzdělání, lékařskou a zdravotní péči. Nové školy a nemocnice jsou impozantní podle všech mezinárodních standardů. Všichni Libyjci mají vlastní dům nebo byt, automobil, TV, video a telefon.“

V porovnání s většinou zemí třetího světa a dokonce i prvního, se Libyjci mají opravdu dobře. V celé zemi probíhá rozsáhlá bytová výstavba. Za byty se neplatí nájem, V Kaddáfího (buržoazními ideology vysmívané) „Zelené knize“ se dočteme: „Dům je základní potřebou individua a rodiny, proto nesmí být vlastněn někým jiným.“