Potěšilo mne v poslední době, že mnozí lidé začínají chápat, že nyní jde o něco podstatného. Za dvacet let jsme se z hlediska demokracie a životní úrovně ve srovnání s EU dostali přesně na práh roku 1989. A církev, média a pochopitelně celá vláda s parlamentem tvrdí, že jim jde pouze o samé dobré věci. Dobrého je od sametu ovšem jako šafránu, zato pravicového extrémismu, klerikálního i nacionálního, toho přibývá na kýble.

Zajímalo by mne, zdali každý ví, jak končí rozpad státu a vláda silné ruky. Slovo demokracie prakticky zmizelo ze slovníku novin a masmédií. Demokracii vystřídali manažeři všeho druhu, kteří ví lépe než všichni ostatní, s jakými pány se půjdou klouzat na led. Vyšetřovatelé a policisté u kriminálky si už nechtějí s pány lámat nohy, tak jdou raději do předčasného důchodu. Nedávno jsem s jedním mluvil, také odchází. Měl před očima politické zlodějny celého kraje a stoicky si četl "Hovory k sobě" od Marca Aurelia. Teď už na to bude mít dostatek času.

A jiný zajímavý rozhovor byl s mladým anarchistou. Ten si letos s úžasem uvědomil, že koaliční "fašouni" chtějí vlastně rozbít stát, což by měli dělat ve volném čase právě anarchisté. Jenže koaliční hoši rozbíjejí stát proto, aby si jej zprivatizovali. Proto nepotřebují policisty, lékaře, ovčany, vlastně vůbec nikoho, jen státní, grantové či dotační peníze. A to je podstatný rozdíl proti anarchistům, kteří chtějí maximální osobní svobodu pro všechny, v plnosti demokracie jednotlivých občanů, ekonomicky opřených především o individuální směnu danou v rámci družstevního vlastnictví. A když stát, tak prý federativní uspořádání na způsob Švýcarska, a také jejich životní úroveň.Za jejich daně. Je zajímavé, že takzvaní pravicoví politikové nejsou žádní konzervativci, ale naopak revolucionáři nejhrubšího zrna. Ve třicátých letech potřebovaly rozpad státu pouze dvě skupiny politiků: radikální marxisté v Rusku a nacionální fašisté v Německu. Oba tyto revoluční systémy pak vytvořily nejhorší totalitní diktatury v dějinách lidstva.

Text písně Leonarda Cohena "Everybody knows"

Každý ví, že kostky jsou vrženy,
každý do toho jde a drží si palce
Každý ví, že je po válce
každý ví, že hodní hoši prohráli
každý ví, že ten boj byl rozhodnutý
chudí zůstávají chudí, bohatí bohatnou
Tak to prostě chodí
Každý ví
Každý ví, že se loď potápí
každý ví, že kapitán lhal
Každý má ten pocit zmaru
jako kdyby jeho otec nebo jeho pes právě zemřel

Každý si lže do kapsy
každý chce tabulku čokolády
a růži na dlouhém stonku
Každý ví

Každý ví, že mě miluješ, zlato
každý ví, že je to skutečně tak
každý ví, že jsi byla poctivá
oh, dej nebo vezmi noc či dvě
každý ví, že jsi byla diskrétní
ale bylo tu příliš mnoho lidí, se kterými jsi se prostě musela setkat
bez tvých šatů
a každý to ví

Každý ví, každý ví,
takhle to chodí
každý to ví

Každý ví, každý ví,
takhle to chodí
každý to ví

A každý ví, že je to teď a nebo nikdy
každý ví, že jsem to já nebo ty
každý ví, že žiješ navždy,
oh, když napíšeš řádku nebo dvě
Každý ví, že ten osud je mizerný
starý černý Joe pořád sklízí bavlnu
na tvoje pentle a mašle
A každý to ví.

A každý ví, že Zlořád přichází
každý ví, že se šíří rychle
každý ví, že nahý muž a žena
jsou jen zářícím artefaktem minulosti
Každý ví, že ta scéna je mrtvá
Ale na tvém lůžku bude počítadlo
které odkryje
co každý ví

A každý ví, že jsi v trablech
každý ví, čím jsi prošla
od toho zatracenýho kříže na vrchu Kalvárie
až k plážím Malibu
Každý ví, že se to rozpadá
naposledy koukni na to Svaté srdce
předtím než odvane
A každý to ví

Každý ví, každý ví,
takhle to chodí
každý to ví

Každý ví, každý ví,
takhle to chodí
každý to ví

Každý ví, každý ví,
takhle to chodí
každý to ví

Každý ví...